Letní prázdniny jsou v plném proudu a nás, respektive dcerku, čeká první opravdové táborové dobrodružství.
Sdílej článek
„A mamí, jak dlouho na tom táboře budu? A mamí, co tam budeme dělat…? A mamí….“. Tak tolik a ještě více otázek se na mne sype už pár dní. Anču čeká týden, kde bude úplně sama – tedy sama bez maminky, abych byla přesnější. Dětí a dospělých tam bude spousty, ale cizích.
Nevím jak u vás, ale u nás je vždycky něco nového a neznámého vítáno krapet s pocitem strachu. A tak se vždy snažím dcerce říci co nejvíce informací o tom, co ji čeká a nemine. To, že ji čeká tábor, už ví. „Ale, mamí, co když se mi tam něco stane? Co potom?“ No, po pravdě stát se vašemu dítku může cokoli a kdekoli. A nemusí jít jenom o prázdninový tábor. Koupaliště, les, hřiště – to jsou všechno místa, kde nejen na děti, ale i na vás čeká spousta úrazů. A tak vysvětluji… Co jiného mi taky zbývá, než vysvětlit a přesvědčit Anču, že vše bude v pohodě.
„Víš, Ani, když si byla u babičky a něco si potřebovala, tak si šla právě za babičkou ji o to říct. Když si žuchla na zahradě, tak si taky zavolala babičku a ona ti koleno vyčistila. A vlastně stejné to bude i na tom táboře. Tam jen místo babičky bude vedoucí anebo nějaký jiný dospělák, který ti poradí a pomůže. Pan vedoucí tábora a nebo vedoucí vašeho oddílu pak bude mít u sebe moje telefonní číslo a kdyby si něco potřebovala a nebo se ti něco stalo (ale ono se nestane), půjdeš za ním a on mi zavolá. Ale u babičky se ti nic nestalo, tak není důvod, aby se ti něco stalo na táboře. Souhlasíš?“…“Hm, tak dobře, souhlasím,“ odvětí Anča a jde si hrát. Jen vidím, jak jí to v hlavě pořád „šrotuje“…tak snad to bude v pohodě.
Říkat jí, že riziko poranění patří ke každým prázdninám a i ke každému letnímu táboru, nemá smysl. Je to jenom dítě a nevím jak to vaše, ale to moje vždy vymyslí sto a jednu teorii, co by se mohlo stát, kdyby… Takže čím méně budu strašit a čím více uklidňovat a vysvětlovat, tím je větší riziko, že na tábor opravdu odjede a nezůstane mi doma tak zvaně „na krku“. A říkat jí, že devět z deseti zraněných dětí si užene nějakou zlomeninu, na vážnější úrazy břicha, hrudníku nebo hlavy připadá zhruba desetina úrazů a opravdu vážným poraněním mozku končí jen kolem jednoho procenta úrazů, je zbytečné. Ono stačí, když budu mít hrůzu v očích při loučení já, natož pak ještě dcera ?.
Každopádně tak jako tak večer usednu k počítači a raději uzavřu úrazové pojištění. Člověk nikdy neví a těch pár korun za to rozhodně stojí. Nad pojišťovnou se moc nerozmýšlím. Jdu s jistotou na webové stránky Pojišťovny VZP a. s., která nabízí speciálně upravený program na prázdniny – dětské úrazové pojištění Medvídek ‒ Léto 2019. Volím datum tábora s tím, že ochrana trvá dva měsíce. Podle výše pojistné částky trvalých následků úrazu a hospitalizace zaplatíte od 199 do 399 korun. Já konkrétně platím 199 Kč. Medvídka si můžete sjednat na všech pobočkách PVZP i VZP ČR a za ten klid to opravdu stojí.
Tak už aby to bylo za námi a Anča to měla za sebou ?. Nevím, kdo bude víc trpět, jestli ona na táboře, nebo já doma sama samotinká.
Hezké léto!
