Blíží se Památka zesnulých, svátek známý také jako Dušičky. Vzpomínáme na ty, kteří už nás opustili a my jsme je měli rádi.
Děti téma smrti a konečnosti zajímá, přesto nás jejich všetečné otázky mohou vykolejit a my nevíme, jak s nimi o smrti mluvit, abychom je netraumatizovali.
Sdílej článek
Smrt k životu neodmyslitelně patří. Bohužel v dnešní společnosti se o smrti nemluví. Často ani my dospělí nevíme, jak se zachovat nebo co říct někomu blízkému, komu někdo zemřel. Tápeme a nenacházíme správná slova. V minulosti však děti běžně vídaly celý cyklus života. Nejenže byla větší úmrtnost, ale děti byly součástí komunity a smrt před nimi nikdo záměrně neskrýval. Nyní se děti snažíme chránit, přestože jim to tím nejspíš děláme složitější.
Jak tedy s dětmi o smrti mluvit?
- Na to je snadná odpověď. Mluvte s nimi o smrti jednoduše, přiměřeně jejich věku. Odpovídejte jim na otázky tak, aby to byly schopné pochopit. Nedramatizujte ani nelžete.
- Nezapomínejte také na to, že když dítě provedete citlivým způsobem tématem smrti, bude pak pro ně jednodušší se později při setkání se smrtí vyrovnat se situací.
- Pokud nevíte, jak na otázky vašeho dítěte odpovídat, v knihovnách nebo knihkupectví najdete literaturu, která vás navede na správnou cestu.
- Tématu smrti se věnuje organizace Cesta domů, na jejichž stránkách najdete spoustu zajímavých odkazů jak pro děti, tak pro dospělé.
Když do rodiny přijde smrt, je vhodné o tom s dítětem mluvit narovinu. I kdybychom se snažili dítě před skutečností uchránit, nakonec stejně pozná jinou atmosféru, může být nejisté a vztahovat tuto změnu k sobě. Většinou dětem stačí jednoduše vysvětlit, co se stalo, proč se to stalo…
,,Syn nám zemřel jako čerstvě narozené miminko, když byly dceři právě dva roky. Celou dobu o tom s ní otevřeně mluvíme, navštěvujeme společně jeho hrobeček a přijala to bez problémů. Na otázky odpovídám, ale teď už se moc neptá, protože má téma zpracované. Rozhodně to vidím jako lepší možnost, než kdybychom se s ní o tom nebavili vůbec nebo se tomuto tématu vyhýbali. Ví, že její bráška má mezi námi v rodině stále své místo. Pokud bychom jí to neřekli vůbec, jednou by to stejně vyšlo najevo. To by pak mohla brát jako zradu, že jsme před ní sourozence zamlčeli,“ říká maminka dnes již pětileté slečny.
Některé děti mohou mít strach, když si uvědomí konečnost a smrt. Buďte jim oporou, odpovídejte na otázky. I pro vás může být téma smrti skvělým odrazovým můstkem k tomu, abyste začali život žít naplno a přestali řešit nepodstatné věci.
Pěkně toto téma pro dospělé zpracovává Veronika Hurdová v knize Moje milá smrti.
