Sourozenecké vztahy. Téma, kterému někteří nevěnují větší pozornost a vztahy se svými sourozenci nebo vzájemné vztahy svých dětí berou jako běžnou věc, se kterou se každý tak nějak neustále vypořádává sám. Jiní se této oblasti věnují více do hloubky, protože chtějí, aby se sourozenci měli rádi, respektovali se a nežárlili na sebe. Nenechávají situaci náhodě a snaží se vztahy mezi sourozenci aktivně formovat.
Sdílej článek
Žádná cesta není špatně, pokud celé rodině vyhovuje a všichni jsou spokojeni. Ovšem ne vždy máme tu jistotu, že spokojeni jsou. Zejména starší sourozenci existencí mladších často „trpí“, ale rodiče nemusí o jejich trápení vůbec vědět.
Čemu věnovat pozornost před příchodem druhého a dalšího dítěte a po jeho narození
Budoucí starší sourozenec se možná na příchod miminka těší. Neumí si pořádně představit, co to bude obnášet a jaké změny ho čekají. Pokud se ale těší, je to dobrá varianta, jsou děti, které sourozence odmítají ještě před jeho příchodem. To je pro rodiče, ale i pro prvorozené dítě velmi náročná situace. V každém případě je dobré vhodným způsobem s dítětem o příchodu miminka mluvit. A to pravdivě. Zapojovat ho do příprav, aby si už s předstihem nepřipadalo odstrčené, což je hlavní problém starších sourozenců. Na pocity „odložení na druhou kolej“ si musí dát rodiče pozor neustále, aby si dítě nevytvořilo mindráky a nerostla u něj vůči druhému sourozenci zbytečná nenávist. Dítě může společně s rodiči chystat oblečení a věci pro miminko, udělá mu radost, když bude moci v něčem rozhodnout (třeba při výběru barvy povlečení do postýlky). Rodiče by se měli snažit staršímu dítěti nějak kompenzovat veškerou pozornost vynaloženou na budoucí miminko. Když společně například nakoupí výbavu, zajdou pak spolu na zmrzlinu, aby starší dítě nemělo pocit, že „to druhé“ má už teď víc péče, a to ještě ani není na světě.
Po narození miminka by si rodiče na podobné situace měli dát ještě větší pozor. Nebude to jednoduché, protože novorozenec bude potřebovat maximální pozornost. Rodiče by se měli vyvarovat odsouvání potřeb staršího se slovy typu „teď musíš počkat, jsi starší a rozumnější“ nebo „on je ještě malý, ty musíš mít rozum“ atp. To může vést k níže popsanému chování.
Návštěvy, které se přijdou nad miminkem rozplývat, by také měly svou pozornost věnovat i staršímu dítěti. Mohou se zeptat na jeho pocity nebo zapojit dítě do vysvětlování „jak funguje ten váš nový kočárek“ apod. Mohou si s ním chvíli pohrát. Pokud rodiče zvládnou předejít pocitům frustrace a odložení u staršího (později stejně tak u mladšího) dítěte, mají na začátku vyhráno a pozitivně tak ovlivní sourozenecké vztahy do budoucna.
Jaké jsou signály, že jedno z dětí není ve vztahu spokojené
Běžné je, že starší dítě se vrátí několik kroků zpět ve vývoji. Může například opět začít vyžadovat nočník nebo pomoc při oblékání. Rodiče by ho neměli kárat, ale spíše mu vyjít vstříc.
Zpozornět by měli zejména, začne-li být dítě agresivní vůči sourozenci, ale i okolí. Třeba ve školce. Nebo naopak výrazně zakřiknuté. Může mít potíže s jídlem, v noci se může začít pomočovat. Každého vybočení z běžného chování by si měli rodiče všimnout. Signálem, že se starší dítě necítí v nové roli dobře, může být také přehnaná snaha být ve všem dokonalé – lepší než sourozenec, aby získalo pozornost či pochvalu. Tím si ale může vypěstovat nezdravý perfekcionismus do budoucna, který mu bude na obtíž, a těžko ponese situace, kdy nebude nejlepší.
Jak dobré vztahy dětí podpořit
Jak už je napsáno výše, základem je nedovolit staršímu dítěti vypěstovat si pocit odloženého nemilovaného potomka ve stínu nového člena. To je úkol rodičů už napořád. Stejně tak by neměli později upřednostňovat toho mladšího. Sourozenci by si jednoduše měli být rovni, měli by mít stejné množství lásky i povinností, bez ohledu na to, kdo je prvorozený a kdo je mladší. To se ostatně nikdy nezmění a je to tak zcela v pořádku.
Oba rodiče by se měli stejnou měrou věnovat všem dětem. Matka by neměla mít v péči stále jedno a otec druhé, všechny děti potřebují čas strávený s oběma rodiči. Rodina by měla čas trávit společně, ale někdy je vhodné vymezit si prostor pouze pro jedno dítě o samotě. Např. když mladší sourozenec spí, je dobré plně se věnovat pouze staršímu, nebo když je starší ve školce, věnovat plnou pozornost mladšímu. Vzhledem ke svému věku každé dítě občas ocení jiné aktivity, kterým se společně nelze věnovat naplno.
Důležité také je respektovat osobnost dětí, ta bude velmi pravděpodobně odlišná a tyto odlišnosti mohou rodiče pozorovat mezi nimi, ale také mezi sebou a dětmi. Proto není vhodné děti srovnávat a navzájem dávat za příklad, naopak je potřeba u každého vyzdvihnout jeho silné stránky. A také dětem nevnucovat své postoje a názory, ale nechat jejich osobnost rozvíjet (samozřejmě ve zdravých „výchovných“ mezích). To může být pro rodiče velmi obtížné.
Tip:
Pokud se chcete problematice sourozeneckých vztahů věnovat hlouběji, doporučuji např. knihu Jiřiny Prekopové Prvorozené dítě.
A pro pochopení typů osobnosti rodičů je v poslední době hojně doporučovaná publikace Šárky Mikové Ani mámy nejsou stejné (autorčina předchozí kniha se pro změnu věnuje typologii dětí).
