Dětská rádia na Pigy.cz

Jsou pro dítě i rodiče potřeba výchovné hranice?

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Zákazy, příkazy, křik, vydírání, strategie, pocit zoufalství a marnosti. To vše může provázet snahu nastavit dobře hranice svému dítěti, aby vědělo, co je správné a co ne. Co už nemůže a proč. Vzájemná úcta, důvěra i sebedůvěra by měly nastavování hranic provázet.

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Má smysl stanovovat hranice?

Mají-li děti hranice stanovené, jsou schopny se lépe orientovat. Pevné hranice jim dodají pocit jistoty, pokud chybí, děti testují a zkouší, jak daleko mohou zajít. Stanovit pevné hranice ovšem nemá nic společného s násilím. Vychovatel (rodič i pedagogický pracovník) musí být klidný, rozhodný a musí sebe i dítě plně respektovat. Musí být sebevědomý, pevný ve svých postojích, ale také si vědom toho, že není neomylný.

Stanovování hranic je pro vychovatele často vnitřní boj. Hranice nejsou oblíbené, mohou způsobit hádky, je třeba myslet na důsledky. Stanovení hranic ale není třeba vnímat jako něco negativního. V ideálním případě je to spíše návod, jak se vyznat a ve zdraví obstát ve společnosti, kde dítě vyrůstá a bude žít. Hranice jsou důležité i pro rodiče, vztah partnerů by neměl být podřízený vztahu rodič–dítě. Je-li dítě středobodem veškerého dění v rodině, bude se mu hůře odpoutávat a prosazovat vlastní individualita. Hranice usnadňují orientaci, respekt a úcta dítěti dodává důvěru, pocit vlastní hodnoty, bez hranic dítě o tyto pocity přichází. Hranice se během času mění, jakmile přestanou plnit svou funkci a dítě je přeroste, je potřeba stanovit nové, ke kterým dítě může opět růst a stávat se tak nezávislým.

Vzájemná úcta

Hranice jsou důležité také proto, aby je dítě mohlo překonávat a porušovat. To svědčí o jeho zdravém vývoji. Pokud se dítě snaží překračovat hranice, může to být pokus překročit i vlastní strach nebo volání po změně. Stanovení nových hranic je důkazem toho, že dítě bereme vážně, posloucháme jeho potřeby a vážíme si ho. Uvolnění hranic v momentě, kdy to dítě již potřebuje, protože k tomu dospělo, mu dokazuje naši důvěru a posiluje jeho sebevědomí. Vědomí, že dospívá, a že to s sebou nese také více zodpovědnosti.

Bití hranici nenastaví

Pokud dítě nesplní očekávání a je za to trestáno, snižuje to v něm pocit vlastní hodnoty. Bití má krátkodobý úspěch, ale dlouhodobě dítě pokořuje, výsledkem je strach ze selhání. Bití autoritu vychovatele neposiluje, spíše naopak, dokazuje jeho slabost. Jediné, co v dítěti posiluje, je strach a domněnku, že takové chování je správné, má-li člověk nad druhým „moc“. Stejně hrozivé dopady jako rány a pohlavky může způsobit odnětí lásky i verbální tresty. Nepůsobí fyzicky, ovšem dopad na psychiku může být ještě horší a trvalejší. Taková řešení jsou důsledkem špatného řešení konfliktů, vedou ke mstě a špatnému chování, které si opět „ říká o trest“.

Pokud dojde k řešení, které rodič vyhodnotí jako chybné, měl by se dítěti omluvit, ukázat mu, že také chybuje a není dokonalý. Mluvit s ním o celé situaci a nechat dítě vyjádřit beztrestně svůj názor a navrhnout řešení. Ať už krátkodobé, nebo na celkovou změnu hranic. Výchova dítěte by neměla být pro nikoho stres ani trest pro rodiče. Snaha udělat všechno nejlépe a bezchybně vede k napětí a společný čas s dítětem, který je velmi krátký, si nikdo neužívá. Navíc platí, že naše chování vůči dítěti se nám od něj dříve či později vrátí.

 

_tip_

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

Sdílej článek

Povězte nám svůj názor