Dětská rádia na Pigy.cz

Malé velké trápení s šikanou

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Jak nás ve škole překvapila šikana…

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Moje dcerka je v kolektivu sice tišší povahy, ale s nejbližšími a nejlepšími kamarády vždy řádí o sto šest. A protože máme víc než půlku prázdnin za sebou, už se na ty své kámošky ve třídě docela začíná těšit. Až na jednu. Na tu, která bývala tou nejlepší. Ptáte se proč, když je tam to slovo „nejlepší“? Zkusím to v krátkosti vysvětlit.

Zpátky do minulosti

Je týden před koncem školního roku a první třídu máme úspěšně za sebou. Z mého pohledu to uteklo neskutečně rychle. Z pohledu Anči se to vleklo a některé vyučovací hodiny nebraly konce. Třeba tělocvik. „Mami víš, nechápu, že všichni mají rádi tělocvik. Mne prostě nebaví. Jenom tam běháme, házíme míčem. Dneska jsem ale přemluvila paní učitelku, abychom skákali přes švihadlo. Tak jsme skákali. Tak to bylo vcelku fajn.“ Osobně tedy chápu, že dceru tělocvik moc nebaví. Byla jsem na tom obdobně. Jenže já byla tehdy malá sedmiletá nemotorná „kulička“, zatímco dcerka je menší hubená a pohybově nadaná. Asi po tatínkovi, kdo ví.

Něco se děje

Když jsem dceru vyzvedávala ze školy – bylo to v úterý, a to je zrovna tělocvik – viděla jsem hned, že se něco děje. Že by dneska dělali při těláku kotrmelce? Ty Anča přímo nesnáší. Dcerka šla z družinového hřiště smutná, po cestě domů nemluvila, a pak se to stalo. Doma se z ničeho nic rozbrečela. „Mami, proč je na mne Alenka tak ošklivá? Mám ji ráda. Půjčuju jí hračky, radím jí při úkolech. Je to moje nejlepší kamarádka v družině a ona je na mne tak ošklivá.“ A mne polil studený pot. „Ani, co se děje? Řekneš mi to?“ „Jo, mami, řeknu. A, prosím, řekneš to paní vychovatelce, aby Ále domluvila?“ „Ano, ano, řeknu, neboj“. Chvilku trvalo, než to z dcery všechno vypadlo. Bylo vidět, že ji to hodně trápí. Její nejlepší kamarádka v družině (naštěstí ne ve třídě – ale ono to máte jedno) Anču bouchá, zavírá ji na záchodě, kroutí ji ruku, pobízí další holky v družině proti Anče a dneska ji bouchla do břicha. A mne bylo divné, proč má Anička na ruce modřinu…

Že jsem si toho nevšimla dřív…

Najednou mi to všechno docvaklo. „Tak jo, Ani, zavoláme paní vychovatelce, ano?“ Co čert nechtěl, když jsme to všechno probrali bylo už půl 7 a družina má do šesti. Takže místo, abych se dovolala, píšu SMS. Paní vychovatelka reaguje okamžitě. Druhý den máme schůzku. Zároveň píšu školní psycholožce, která odpovídá na můj e-mail prakticky obratem. Aničce vysvětluji, že to všichni kromě paní třídní učitelky vědí a že to budou zítra řešit. Že to musí všechno říct jak paní učitelce, tak paní psycholožce.

Druhý den ráno (byla to středa) vše říkáme i paní třídní učitelce. Slibuje, že s Aničkou a druhou holčičkou promluví. Přiznám se, že po probdělé noci, kdy jsem na to pořád myslela a říkala si, proč sem na to nepřišla dřív nebo spíš, co jsem měla udělat, abych na to přišla dřív, se mi teď trošku ulevilo. Pokud se to tak vůbec dá nazvat. Takový ten divný nevysvětlitelný pocit jsem ale měla pořád. Všude se o tom píše, všude to čtete. Šikana dětí. Nikdy by mne ale nenapadlo, že se to stane v 1. třídě a že se z nejlepší kamarádky stane někdo, kdo ubližuje.

Kolem poledního pak píše školní psycholožka, že se po rozhovoru s Aničkou a Alenkou přišlo na to, že Alenka v ubližování nebyla sama. Naváděla ji další kamarádka. Důvod? Žárlivost. Bála se, aby ji Anička Alenku nepřebrala. Problém tedy byl, že Anča byla tou třetí. A hrát si ve třech se prostě „nenosí“. Na to si dobře pamatuju ze školy. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem se jako dítě školou povinné víc kamarádila s kluky. Těm to bylo jedno. Tak snad to Anička brzo pochopí.

Do celé věci se zapojili také Alenčini rodiče. Maminka mi následně večer volala a děkovala, že jsem to začala řešit. Zároveň se mi moc omlouvala. Trošku mi spadla „ústa“, přiznám se. Nečekala jsem, že druhá strana rodičů bude v rámci řešení situace takto sdílná. Alenka k nám totiž často chodívala po vyučování a holky si hrály. Maminku jsem tedy znala, což v daných situacích ne vždy pomáhá.

Bude happy-end?

Ve čtvrtek mi Anička říkala, že měly všechny 1. třídy hodinu osobnostní výchovy, kde si povídaly o tom, co dělat, když jim někdo ubližuje. Že to není žalování, ale normální věc. Ulevilo se mi podruhé. Když jsem Aničku vyzvedávala ten den z družiny, přišla s Alenkou. „Ahoj Martino. Chtěla jsem se moc omluvit. Už to nebudu dělat. Mám Aničku ráda.“ A mně se chtělo brečet. „Anička mi říkala, že si to přes prázdniny rozmyslí, jestli mi odpustí. Tak snad mi odpustí.“.

Pátek, poslední den školního roku, jdeme pro vysvědčení. Anička s kytkou a dárkem pro paní učitelku, já opět s divným pocitem. Skončil první školní rok… Druhý je ale před námi. Snad nebude stejně tak rychlý jako první a snad bude mít lepší konec ?. Tedy konec byl v našem případě přímo výborný. Byly tam samé odshora dolů… Výbornou si zaslouží i všichni, kteří koncem roku ve škole pomohli.

Hezký zbytek prázdnin a jedno „maminkovské moudro“ na závěr – buďte s dětmi kamarádi a naslouchejte jim.

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

    [recaptcha id:contactRecaptcha]

    Sdílej článek

    Povězte nám svůj názor