Nedávno jsem jela autobusem a viděla tam maminku s malým, asi čtyřletým chlapečkem. Malý neposeda si pohrával se závěsem na okně. Starší pán, sedící za ním, měl očividně nervy na pochodu. Neodpustil si pár bezcitných poznámek a odsedl si. Také jsem si kdysi párkrát vyslechla, že moje dítě je nezvladatelný nevychovaný spratek, a že bych na něj měla být tvrdší. Opak je pravdou. Moje dítě má ADHD a tvrdá výchova je to poslední, co potřebuje.
Sdílej článek
S manželem jsme si ještě před narozením prvního syna dělali legraci a soutěžili jsme, kdo má víc zdravotních problémů, které by naše dítko mohlo zdědit. Vůbec jsme si nepřipouštěli, že by ho jednou měly trápit naše alergie a další neduhy. Tak jako všichni nastávající rodiče jsme věřili, že se nám narodí zdravé dítě a genetika k němu bude milosrdná. Už před oslavou jeho prvních narozenin jsme však cítili, že je jiný než ostatní děti.
Neklidné miminko, které nemůže usnout
Prvních pár měsíců po porodu jsem si opravdu užívala. Bylo to nádherné období, kdy syn ještě celkem dobře spal. Přes den jsme si spolu hráli a chodili na procházky. V noci se budil jen občas, když chtěl nakojit. Jak postupně rostl, byl víc a víc neklidný. Nepomáhalo kojení, ani nošení. Večer jsme ho uspávali dvě hodiny, a to i několikrát během noci. S manželem jsme se museli střídat, abychom se aspoň trochu vyspali.
Pláč, křik a šuplíky
Překonali jsme nekonečné uspávání a v potu tváře zvládli i prořezávaní prvních zoubků. Začali jsme si všímat rozdílností, když syn pobýval v dětském kolektivu. Ať už to byly kroužky, herničky nebo občasná docházka do jesliček, všude se opakovalo to stejné. Děti ho nezajímaly, spíše si hrál sám a ve středu jeho zájmu byly věci, nikoli lidé kolem něj. Byl mezi dětmi rád a usmíval se na ně, snadno ho však něco rozptýlilo a v mžiku začal všechny ignorovat. Doma se často vztekal a křičel. Zajímaly ho zvláštní předměty. Miloval třeba šuplíky, které vydržel i deset minut v kuse otvírat a zavírat a přivádět nás tím k šílenství. Nepotřeboval hračky, vystačil si s různými poklady v naší domácnosti. A tak to pokračovalo až do období batolete.
Fakta o ADHD
Zkratka ADHD vychází z anglického názvu Attention Deficit Hyperactivity Disorder, což v překladu znamená porucha pozornosti s hyperaktivitou. Nejedná se o nemoc nebo mentální postižení. Dítě s ADHD se potýká s vývojovou poruchou, která se vyznačuje problémy s udržením pozorností, impulzivním chováním a hyperaktivitou. Z těchto projevů pramení další potíže. Nejčastěji snížená schopnost přizpůsobit se při kolektivních aktivitách, zhoršené sociální dovednosti a deprese. Porucha se vyskytuje u 6-8 % dětí a více se objevuje u chlapců.
Může za ADHD genetika?
Odborníci zatím nemají zcela jasno, kdy a proč se tato porucha u dětí vyvine. Jednou z možných příčin je dědičnost. Nemalou měrou může ovlivnit vývoj plodu pití alkoholu, kouření, nebo toxiny a škodlivé látky, které se dostávají do těla matky. Další možností je těžký nebo komplikovaný porod. ADHD se někdy objevuje u dětí po vážném poranění hlavy nebo po traumatickém zážitku.
V případě mého syna je velmi pravděpodobná dědičnost, protože můj manžel i jeho otec měli už jako děti ADHD diagnostikováno. Porod syna trval 17 hodin, proběhl 11 dnů po termínu a museli ho vyvolávat. Prošla jsem si epidurální anestezií, propíchnutím plodové vody a vakuum extrakcí. Navíc měl syn vyšší porodní váhu, téměř 4,5 kg. Těžký porod mohl, ale také nemusel hrát roli. Co se týče škodlivých látek, zde nelze jednoznačně ukázat prstem, zda za to může občasný šálek kávy, který jsem si během těhotenství dopřála. Stejně tak mě mohly ovlivnit škodliviny v ovzduší nebo složení potravin.
Nic nezkazíte, když se během těhotenství vyvarujete konzumaci kávy, alkoholu a potravin záhadného složení. Snažte se co nejméně vystavovat stresovým situacím a traumatům. Genetiku a průběh porodu však ovlivnit nelze (nebo jen omezeně). Štěstí přeje připraveným. Nikdy není pozdě, ale ani brzy, začít se o problematiku ADHD zajímat.
