Těhotenstvím jsem ale vstoupila do úplně nového světa, ve kterém, jak se zdá, nic z toho co už umím, neplatí.
Sdílej článek
Jsem na světě už téměř tři dekády a za tu dobu jsem se celkem naučila se sebou žít.
Těhotenstvím jsem ale vstoupila do úplně nového světa, ve kterém, jak se zdá, nic z toho co už umím, neplatí. Ze všech stran dostávám rady, jak správně se mám hýbat, jak mám dýchat, co mám jíst a dokonce, jak mám spát. Pokud bych všechny rady chtěla splnit, musela bych celý den zůstat ve střehu a ani v noci bych neměla šanci na odpočinek, protože bych neustále kontrolovala v jaké spím poloze. A přitom se nad tím vším tyčí rada, na které se snad všechny autority shodnou, a sice: Být v klidu a těhotenství si užívat.
Ale jak to mám v tom zvláštním světě rad, návodů a vyšetření dokázat?
Být fyzicky v klidu jde nastávajícím maminkám myslím celkem dobře, ale co se týče klidu v hlavě, to už je horší. A není divu! Žena totiž může být sebelépe připravená na příchod miminka, ale na tu hromadu informací a často protichůdných rad se dá připravit jen velmi těžko. Svědomité prvorodičky se ptají, čtou a poctivě chodí na všechna předepsaná vyšetření. Někdy si raději i nějaké připlatí, aby měly jistotu, že je vše v pořádku. Já jsem během uplynulých šesti měsíců svého prvního těhotenstí postupně dospěla k názoru, že nejlepší bude naordinovat si skutečný klid. V následujícím psaní bych se ráda podělila o to, co mi pomáhá vypnout a těhotenství si opravdu užívat.
(mS)
