Dnešní dětská hřiště jsou oproti těm, která jsme zažívali jako děti my, naprosto přepychová. Vzpomínáte si na kovové konstrukce zalité do betonu? Dnes je to zcela o něčem jiném.
Sdílej článek
Šplhá se tu do výšek, staví se hrady z písku, dělají se bábovky a pečou koláče, houpe se až do večera. Dětská hřiště jsou od jara do podzimu plná dětí všech věkových kategorií, které na nich měří své síly, posilují svaly a učí se vzájemné komunikaci.
Jedním ze základních prvků všech hřišť jsou houpačky. Udělají radost všem, ročním batolatům i školním dětem. Dokonce i dospělí se často rádi vedle svého potomka zhoupnou.
Houpání přináší dětem pocit vzrušení z pohybu s větrem ve vlasech, nebo jim naopak může připomínat konejšivé a uklidňující pohupování u maminky v náručí. Zvláště malé děti si houpání užívají maximálně, výskají u toho, chtějí houpat ještě víc a víc a hlavně vydrží to neuvěřitelně dlouho.
Větší děti trénují na houpačce odvahu a pohybové dovednosti, posilují také svaly rukou a nohou, cvičí koordinaci pohybů. Dokonce si zdokonalují cit pro rovnováhu a fixují si správné držení těla.
Pokud jsou na houpačkách kamarádi, mohou se domluvit, že jeden bude sedět na houpačce a druhý ho bude houpat. Vzájemně se budou střídat. Rozvíjí se tak u nich schopnost dělit se o věci a smysl pro týmovou spolupráci.
Batolata milují pružinové houpačky, ať už ve tvaru motorky, slona či čehokoliv jiného. Divili byste se, jakou sílu dokážou takto malé děti při houpání vyvinout.
Dvouramenná houpačka zase vyžaduje kontakt dvou dětí, spolupráci a schopnost odhadu síly odrazu. Je třeba se také umět dobře držet a odrážet.
I když zrovna nesvítí sluníčko a je chvíli po dešti, neseďte doma, houpačka se dá osušit a je zábavou pro malé i velké.
_tip_
