V minulém díle seriálu Ze života učitele jsme vám přiblížili, jak vypadá takový začátek školkového dne. Dnes na to navážeme dopoledními aktivitami, protože každá minuta ve školce stojí za to. A to jak pro učitele, tak pro děti. Hezké čtení.
Sdílej článek
Stoleček vypadá jako po výbuchu granátu a kůže a oblečení několika dětí jako po bitvě s barevnými bombičkami. Ale jejich portréty maminek se krásně vydařily. Úplně jak od toho Pollocka, místy vidím i náznaky hlav. Jsou to géniové!
„Hele, jsem zombík!“ přišla se mi pochlubit Terezka, která použila červenou vodovku na dekoraci pusy a jazyka. „Fuj, mazej se hned umejt! A ne že to eště někdo udělá!“ Otočím se a praštím se do čela, protože zakázat něco dětem mívá většinou opačný efekt. Ani ne za pět vteřin už maminky malují jenom samí zombíci. Ach jo.
Mumraj kolem dveří se uklidňuje, což je ovšem jenom ticho před bouří, která začne kolem 7:50. To pak bude rachot. Mezitím jako fretka osciluji mezi docházkovým listem, zvonkem, stolečkem, kobercem a dveřmi. Když procházím kolem záchodků, jen tak letmo si všímám, že Lenička strká hlavu do jednoho z nich. „Co děláš?“ ptám se. „Jo tak, ty hledáš rybičky. Tam ale žádný nejsou, tak prosím vyndej tu hlavu ze záchodu. Jenom občas je tam pár hnědejch…“
_tip_
