Jak všichni víme, v prvních letech života se musí rodiče připravit hned na několik výživných kojeneckých a batolecích období, která jim mohou pěkně pocuchat nervy. Jedním z těch nejpikantnějších je pravděpodobně období „já sám“. Pokud se s ním právě potýkáte, čtěte dál. Poradíme vám totiž, jak z něj vyváznout bez újmy na fyzickém i duševním zdraví.
Sdílej článek
Zkouška trpělivosti
Kolem druhého roku života nastává u dětí proces osamostatňování. Zbavují se pomalu plenek, učí se samostatně nakrmit a oblékat, zkrátka vše, co dosud neuměly a k čemu potřebovaly dospělého. Zní to lákavě, že? Představte si, že se vaše dítě samo nají a oblékne! To už je jen malý krůček k tomu, aby vyneslo odpadky nebo skočilo do obchodu. Ale není to zadarmo.
Celý tento proces osamostatňování se a učení může být hodně náročný na vaši psychiku. Připravte si proto pořádnou dávku trpělivosti, všechno vám teď totiž bude trvat asi tak desetkrát déle než doposud. A běda, jak to budete chtít trošku urychlit a všemu dítěti pomoct! To se spustí velký křik a dobře známá fráze jááá sááám.
Jedinou možností je toto období zkrátka nějak přečkat a těšit se z nových dovedností a pokroků spolu s vaším maličkým.
Kde jsou hranice?
Občas může touha po samostatnosti přerůst v nebezpečí a je samozřejmě potřeba zakročit. Nemůžeme nechat děti, aby si dělaly úplně, co chtějí. Pokud tím ohrožují své nebo cizí zdraví, je na rodiči, aby zasáhl. Na některé věci zkrátka ještě nemají dostatečně vyvinuté mozečky a od toho mají rodiče, aby na ně dohlédli.
Pokud nejde o život, je na každém z nás, kde jsou jeho hranice. Někdo nechá batole válet se v blátě, jíst polévku rukama a obalovat řízky (včetně sebe) v trojobalu. Na někoho je to moc a snaží se ho udržet v čistotě a k podobným činnostem ho raději nepouští. Pokud patříte k druhé skupině rodičů, zkuste občas udělat kompromis a nechte děti zamazat. Přizvěte je k činnostem, které byly doteď jen pro dospělé, a uvidíte, jakou budou mít radost. Nebo je nechte v dešti skákat v loužích tak, aby se pořádně ušpinily. Jednou za čas je fajn udělat krok ze své komfortní zóny a nechat děti objevovat svět.
První krůček k samostatnosti
Občas je to trochu k zbláznění, ale jde o zcela přirozený vývojový milník, který v jisté míře zasáhne asi každé dítě. Je proto jen na nás rodičích, jak se k němu postavíme. Jestli ho budeme chtít přeskočit, potlačit či urychlit, nebo si jím dítě necháme projít vlastním tempem a s naší bezmeznou podporou. Takže nádech, výdech a s chutí do objevování!
