Určitě jste už slyšeli, že v severských zemích se k výchově dítěte přistupuje zcela jinak než u nás. Někdo praktikuje obdobný přístup, jiní nad tím kroutí hlavou. Jak to na Severu tedy chodí?
Sdílej článek
V rodinách pocházejících ze Skandinávie, tedy z Norska, Švédska a Dánska, a rovněž ve Finsku, které se také řadí mezi severské státy, zastávají jiný přístup k výchově dětí než ve zbytku Evropy. Děti a jejich dětství jsou nejdůležitější. Skandinávská společnost si dětství velmi váží, podporuje ho všemi možnými způsoby a nabízí dětem prostor, aby ho strávily co nejlepším způsobem. Objevováním a hrou. Základem je život bez fyzických trestů, samotná hra a dlouhý pobyt na čerstvém vzduchu.
Běžnou praxí je nechat děti spát na čerstvém vzduchu, nikoliv v uzavřeném prostoru s další hromadou spolužáků. Čerstvý vzduch je dobrý pro imunitu, krevní tlak, pozitivně působí proti stresu a zvyšuje hladinu serotoninu – spánkového hormonu. Podle posledních výzkumů spí děti venku déle než uvnitř v bytě.
Celý den se vlastně odehrává venku, vedle samotného spánku tráví děti venku větší část dne. Ať už padají trakaře, chumelí se nebo svítí slunce, je čas hrát si mimo domov. Pořekadlo „není špatné počasí, jen špatné oblečení“ pochází právě ze Skandinávie.
Domů se děti a vlastně celé rodiny vrací až na večer. Být ušmudlaný, mokrý, špinavý nebo od bláta znamená, že dítě objevovalo svět po svém a získalo další užitečné informace. Zároveň se při tom bavilo.
Ve Švédsku jsou děti zvyklé chodit do jeslí od jednoho roku života, rodiče se vracejí zpět do práce. Mohou však využít dalších 480 dní placené rodičovské dovolené. Školní docházka začíná až v sedmi letech. Na rozdíl od situace u nás tamní rodiče i odborníci zastávají názor, že odklad školní docházky pozitivně snižuje hyperaktivitu a roztěkanost. Děti si do té doby užívají hry naplno, a nejen té náhodné, samozřejmě se při ní učí základním dovednostem, které tvoří základ pro další rozvíjení sociálních dovedností a kreativity.
Dalším rozdílem je zákaz fyzických trestů. Švédsko jako první země na světě zakázalo fyzické tresty už v roce 1979. Krátce nato následovaly další severské země. Rodiny podporují názor místních odborníků, že fyzické tresty mohou způsobit různá traumata vedoucí dokonce k depresím a v závažných případech i k sebevraždám.
Jaký názor zastáváte vy? Je zapotřebí plácnutí přes zadek, nebo raději volíte švédský přístup?
_tip_
