Věděli jste, že valná část svalů pánevního dna se evolučně vyvinula z ocasní svaloviny? A jaký to má vliv na naše dnešní pohybové návyky? O pánevním dnu jsme si povídali s fyzioterapeutkou Michaelou Havlíčkovou, která se ve své praxi často zabývá právě dysfunkcemi této části těla.
Sdílej článek
O pánevním dnu se v laické veřejnosti asi nejvíce mluví v souvislosti s poporodními komplikacemi. Jaké jsou další možné projevy dysfunkce svalů pánevního dna?
Tak to bychom tu byli opravdu dlouho. Pokud se však zaměřím na ty nejčastější projevy dysfunkce, je to například bolest – bolest kostrče, bolesti menstruační, bolest při pohlavním styku. U mužů pak například bolesti genitálií při sedu či bolestivá ejakulace.
Dalším častým projevem poruchy funkce je například inkontinence moči či stolice nebo naopak zácpa, snížení proudu moči, přerušované močení atd.
Mezi vaše pacienty často patří ženy s tzv. funkční sterilitou. Co přesně tento pojem znamená? A jakými metodami ji v praxi řešíte?
Funkční sterilita je definována jako nemožnost otěhotnět po dobu 12 a více měsíců při pravidelném nechráněném pohlavním styku, aniž by k tomu byl nějaký medicínský důvod. Přes tuto definici ale často nacházíme změny v pohybovém aparátu charakteru blokád a změněného svalového napětí, mnohdy též tzv. aktivní jizvy či tuhost ve vazivu, které udržuje orgány malé pánve ve svém postavení. V rámci fyzioterapie obvykle pracujeme právě na ovlivnění těchto reflexních změn pomocí manuálních technik a současně učíme pacientky, popřípadě pacienty, kompenzační cviky, které ovlivňují celkové držení těla a předcházejí návratu zmíněných reflexních změn.
Jaké další metody konkrétně využíváte?
Z kompenzačních technik využívám nejčastěji metodu Ludmily Mojžíšové, dynamickou neuromuskulární stabilizaci (metoda, která využívá přirozené pohybové stereotypy malých dětí k úpravě špatných pohybových návyků v dospělosti), Klappovo lezení (metoda, využívající ke korekci zejména pozici na čtyřech) či vybrané jógové pozice. Mnohdy je třeba poupravit pohybovou aktivitu pacientů či zařadit celkové relaxační metody.
Co správné funkci pánevního dna nejvíce škodí? Mám na mysli třeba nějaké pohybové zlozvyky, životní styl…
Velmi negativní vliv na pánevní dno má nadváha či dlouhodobé zvedání těžších břemen (například v práci) bez kontroly držení těla. Dále je to sedavý způsob života, který mimo jiné způsobuje stagnaci žilní krve v pánevních pleteních a může být jednou z příčin hemoroidů.
Ve své praxi se setkávám s mnoha dysfunkcemi, které pramení z celkového stresu. Musíme si uvědomit, že valná část svalů pánevního dna se evolučně vyvinula z ocasní svaloviny. Pokud pozorujeme například psa, můžeme si uvědomit, jak moc s námi komunikuje pomocí ocasu. Při strachu je ocas psa stažen až na břicho a totéž se děje u nás. Vlivem stresu se naše pánevní dno dostává do enormně zvýšeného napětí, což je zpětně příčinou mnoha obtíží.
Už jste zmínila problémy s početím… Předpokládám, že většina žen začne řešit vlastní oblast pánevního dna právě v souvislosti s těhotenstvím nebo až po porodu. Je to tak?
Ano, ženy ke mně často poprvé přicházejí pro neschopnost přijít do jiného stavu, v době těhotenství anebo později po porodu.
Není to pozdě?
To je otázka. Pánevní dno je stejně jako třeba bránice svěrač, regulátor tlaku uvnitř břišní dutiny, který napomáhá udržovat polohu orgánů břicha a pánve. Tyto funkce jsou automatické. Nikdo nás neučí, jak sevřít bránici, aby nás nepálila žáha či jak aktivovat pánevní svaly, aby z nás nevypadly břišní orgány. Přes tuto přirozenost se občasné problémy vyskytují, a to během určitých kritických obdobích, jakými je například těhotenství. Na druhou stranu první pozornost se pánevnímu dnu věnuje obvykle již dávno před tímto obdobím, a to v době, kdy učíme dítě na nočník.
Kdy je ideální, aby žena začala s pánevním dnem vědomě pracovat?
Těžko říct. Zdravé pánevní dno se obecně vzato zapíná podvědomě například při pohybu, při sexu nebo při vylučování. Je tedy lepší spíše vnímat přirozenou aktivitu svalů než je nějak vědomě zapojovat. Vědomé zapojení ostatně děláme vždy při potlačování nutkání na močení či stolici. Specifický nácvik je tedy potřeba až ve chvíli, kdy tato přirozená funkce mizí.
Co přesně s pánevním dnem udělá těhotenství a porod?
Těhotenství samo o sobě zatěžuje pánevní dno jednak hormonálními vlivy, kdy většina vaziva přirozeně měkne, jednak postupným vzrůstem váhy dítěte, které nutí pánevní dno k větší podpoře. Porod samotný pak vyžaduje schopnost absolutní relaxace pánevních svalů i přes bolestivé vjemy a maximální protažení vazů, nervových a cévních svazků i samotné svaloviny při průchodu miminka.
Jak může nastávající maminka pánevní dno preventivně posilovat?
Zdravé pánevní dno není třeba nikterak preventivně posilovat. Je výhodou, pokud žena svaly pánevního dna svede aktivně ovládat, tedy vtáhnout a stisknout a poté zase plně povolit.
Jedinou dovedností, kterou lze s výhodou nacvičit, je relaxace svalů pánevního dna na plynulý a dlouhý tlak (20–30 s) do konečníku, tedy samotný porodní mechanismus. Tuto dovednost mohou maminky trénovat cca 3 týdny před porodem.
Jak po porodu tělu pomoci, aby se správně zahojilo?
Nejprve je potřeba říci, že naše tělo je natolik inteligentní, že má úžasnou schopnost regenerace i bez našeho velkého přičinění. Jen je třeba mu dát dostatek prostoru.
Mezi první osvědčená doporučení je prvních několik dnů pobývat co nejvíce v horizontálních pozicích (leh či pozice na 4), abychom výrazně protažené svaly a vazy pánevní oblasti dále nezatěžovali gravitačním tlakem orgánů.
Dále je s výhodou včasná práce s uvědoměním si břišních svalů a svalů pánevního dna. Obé prošlo během těhotenství a porodu významným protažením a náš mozek se obecně na rychlé změny pomaleji adaptuje. To můžeme vidět například u rychle vyrostlých puberťáků, kteří neustále vráží do věcí a jsou najednou „neohrabaní“. Z toho důvodu se doporučuje co nejdříve po porodu břišní stěnu hladin, šimrat nebo například zavinovat do šátku a pánevní dno zkoušet několikrát denně 1–3x stáhnout. Ani v jednom případě nelze hovořit o posilování! Jde vlastně o nové nastavení komunikace mezi naším mozkem a naším tělem.
Mgr. Michaela Havlíčková
Fyzioterapeutka zabývající se v praxi mnoha problémy pohybového ústrojí. Již během magisterského studia fyzioterapie na lékařské fakultě se začala blíže zabývat právě poruchami svalů pánevního dna. Momentálně pomáhá pacientům v nemocnicích (2. LF UK, Nemocnice Motol) i v privátní praxi. Zároveň předává své zkušenosti dalším fyzioterapeutům, lékařům a porodním asistentkám v rámci pregraduálního a postgraduálního vzdělávání.
Sama říká, že fyzioterapie je vlastně taková detektivka v praxi. Jeden nikdy neví, kde je samotná příčina pacientových obtíží, které se mnohdy projeví na úplně jiné části těla, a otázkou je, z jakého konce na ni nejlépe působit.
