Zažila to asi většina rodičů. Pamatuji si i na sebe jako dítě, jak jsem vyzdobila čerstvě vymalovaný pokoj obrázkem princezny vyvedený černou tuší. Na zadek jsem nedostala, přesto jsem se už nikdy neopovážila kreslit po zdech. Jak na to?
Sdílej článek
Dítě má přistup k různorodým malířským potřebám, tužky, pastelky, fixy a někdy i štětec a barvy. Papír mu už nestačí a tak se v nestřežené chvilce rozhodne zvěčnit svůj výtvor na zeď v obýváku. Rozhodně ho tato činnost neohrozí na životě (jako kdyby se např. vyklánělo z okna), přesto se nám čmáranice na zdi nelíbí a nepřejeme si, aby to dělalo.
Některým rodičům se sice zdají dětské obrázky vedle gauče roztomilé a klidně je nechají po zdi malovat. Jiným to ale vadí a nechtějí odpoledne trávit malováním pokoje. V případě, že jste proti těmto uměleckým sklonům, udělejte rázný krok, aby dítě pochopilo, že si to nepřejete.
Nejprve se však zamyslete nad důvody, proč to dítko napadlo. Z jakého důvodu opustilo papír a přešlo ke zdem? Je to čistě ze zvědavosti – bude tahle pastelka kreslit i na zdi? Dokážu nakreslit větší dům než jen na papír A3? Rozhodně to nedělá proto, aby vás naštvalo. Ve chvíli, kdy tomu přijdete na kloub, nebudete tak naštvaní a vymyslíte přípustné alternativy.
Alternativa 1:
Jednou z nich je nechat ho to skutečně vyzkoušet, protože víte, že jste chtěli za měsíc stejně znovu vymalovat. Dítě ukojí svou potřebu a nebude to příště chtít znovu zkoušet. Potom dítěti řekněte, že už to vyzkoušelo, přesto se na stěnu nekreslí. Protože vám se pokreslená stěna nelíbí, chcete ji mít čistou, a proto ji musíte přemalovat. Stojí vás to čas a peníze a vlastně se vám do toho nechce. Případně vysvětlete váš konkrétní důvod.
Alternativa 2:
Druhou alternativou je přímý zákaz malování po zdech. Nezapomeňte ale připojit vysvětlení, proč se to nedělá.
Vysvětlit důvody je totiž třeba. Následně mu nabídněte papír nebo třeba tabuli či papírovou krabici, může kreslit přeci na ně. Mějte po ruce vždy připraveno něco, čím můžete nechtěnou aktivitu nahradit.
Možná to hned nepochopí, a ještě několikrát se o to pokusí. V tu chvíli ho chytněte za ruku a nedovolte mu na stěnu kreslit. Opět nabídněte některou z variant, můžete ho k nim dovést a ukázat sami, jak se tam skvěle kreslí. Pokud ani tehdy nepochodíte, vezměte mu barvičky a znovu vysvětlete důvod. Očekávejte samozřejmě pláč.
Někteří rodiče se nechají pláčem obměkčit, a než aby ho poslouchali a nechali ho vystupňovat, raději dítěti barvičku vrátí. Na dotaz, proč nechávají své dítě kreslit po stěnách, pak odpoví: „Nenechávám, ale co mám dělat, neposlouchá mě.“
Jediným možným způsobem je mu barvičku nevrátit, ani když pláče a ani když ho chytne amok. Jste tam od toho, abyste dali pozor na to, že si neublíží. Při pláči nabídněte svou náruč, pohlaďte ho, pomazlete a uznejte, že chápete jeho pocity. „Vím, že se zlobíš, ale pastelku ti teď nevrátím, protože nechci, abys kreslila na zeď.“
V případě, že vás k sobě nepustí, rozhodně neodcházejte z místnosti. Jak už jsem zmiňovala, hlídejte, aby sebou dítko v amoku nebouchlo o hranu stolu. Zároveň mu ale svou přítomností ukážete, že ho máte rádi, i když brečí. Po chvíli to přejde, uklidní se a vy se můžete rozhodnout, co budete dělat dál. Jestli vrátíte pastelku a zkusíte společně kreslit na papír, nebo mu ji vrátíte třeba až po několika hodinách nebo následující den.
Rozhodně to neberte jako trest. Vzít někomu předmět, kterým ničí majetek, není trest. Je to jen přirozený důsledek. Trest by to byl tehdy, kdybyste přemýšleli, jak ho za to potrestáte – plácnutím přes zadek nebo zakázáním pohádky. Pro všechny je jediné správné řešení to, že se vyhnete trestu a uplatníte přirozený důsledek.
_tip_
