Nejenže patří mezi první posly jara, navíc také uzdravuje. Podběl lékařský, jehož zlatožluté květy rozhodně nelze zaměnit s květy jiné rostliny, patří mezi nejstarší a nejoblíbenější léčivé byliny
Sdílej článek
Už Plinius Starší – antický encyklopedista – obdivoval léčivé vlastnosti podbělu, který byl v té době znám především jako prostředek na tišení suchého kašle a umírnění záchvatů astmatu. Podobný vztah k této nevysoké vytrvalé bylině s dlouhým plazivým oddenkem měl i uznávaný starověký lékař Pedanius Dioskorides.
Podběl se také nezřídka zavěšoval nad vchod obchodů – jako znamení apatykářů. Někteří francouzští lékárníci si ho dodnes nechávají zobrazit jako symbol léčivé síly na štíty svých lékáren.
Rozvětvený kořenový systém
Tuhle nenáročnou rostlinu, které se také říká koňské kopyto, bábuška, lopušnice, úbytník, mateří líčko či podkova, najdeme na náspech, polích, podél cest, na březích řek, potoků a rybníků, ale také třeba v lomech a rozvalinách. Roste jak v nížinách, tak na horách a dává přednost půdám vlhkým s dostatkem vápna a dusíku.
Když se někde rozhodne usídlit, tak často v celých velkých skupinách. Jeho kořenový systém je totiž velmi rozvětvený. Kolem jedné rostliny může obsáhnout kruh o poloměru až tří metrů. Navíc semena mají skoro stoprocentní klíčivost. Kvůli tomu je zřejmě ze zemědělského hlediska hodnocený jako obtížný plevel.
Lodyhy i s úbory se zakládají už na podzim, proto vykvétá hned začátkem jara.
Co dokáže léčit?
Podběl má u nás pro své léčebné účely dlouhou tradici. Je vhodný jak k vnitřnímu, tak k vnějšímu použití. Sušená droga se užívá buď formou čaje, nebo ve směsi s jinými bylinkami – například s květem černého bezu a divizny či s listem jitrocele.
Při jakých obtížích po něm můžete sáhnout?
- Má dezinfekční a protizánětlivé účinky.
- Používá se při zánětech horních cest dýchacích.
- Usnadňuje vykašlávání.
- Má mírný močopudný účinek.
- Čerstvé listy z odvaru se přikládají na spáleniny a oteklé klouby.
- Obklady z výluhu pomáhají léčit špatně se hojící rány.
- Nálev ze sušené byliny se používá jako kloktadlo při bolestech v krku.
Změnu barvy způsobují plísně a enzymy
Rozhodnete-li se podběl sami nasušit, měli byste vědět, že se sbírá jak květ, tak listy. Zlatavé kvítky se uštipují za suchého počasí a neměly by mít stonky delší než jeden centimetr. Suší se rychle, v tenkých vrstvách ve stinné, dobře větrané místnosti. Teplota sušení nesmí přesáhnout 40 stupňů Celsia a po uschnutí musí květy zůstat stejně žluté. Pokud vám zhnědnou nebo se částečně změní na chmýří, něco jste udělali špatně. Takovou drogu určitě nepoužívejte. Změnu barvy totiž způsobují plísně a enzymy.
Zdravé a nepoškozené listy, které začínají růst až po odkvětu byliny, se sbírají od května do června i s řapíky. Můžou se sušit buď zavěšené, nebo rozložené při teplotě maximálně do 40 stupňů. To proto, aby se nesnížil obsah těkavých látek. Nejlépe je listy vystavit na půl dne na slunce a pak dosušit ve stínu, aby droga nezčernala.
Po usušení jak květ, tak listy skladujte v dobře uzavřených nádobách a chraňte před zvlhnutím, aby vám bylinka neplesnivěla.
Varování
I když se podběl odjakživa řadí mezi léčivky, neměli byste ho užívat dlouhodobě ve velkých dávkách. Některé studie totiž prokázaly přítomnost toxických látek, které můžou mít škodlivý účinek na játra.
Nepanikařte však. Toxiny jsou v bylině obsaženy minimálně, jejich obsah se navíc rapidně snižuje sušením. I tak však odborníci doporučují podběl užívat maximálně 4–6 týdnů v roce.
_tip_
