Volné pokračování „Deníku opět těhotné matky“ aneb Den po dni až ke dni D.
Sdílej článek
41 plus 0
2022! Vítej!
Dneska jsem týden po termínu.
Nový rok bez kostela, bez čočky, bez tradičních novoročních přání s kamarády, bez ambic, bez dětí.
Ale i tak jsme si ho užili. Nasmáli se.
Vše má svůj čas. Jsem dost silná, abych byla trpělivá. Včera jsem vypnula stresy, pustila to. Dítě se narodí, jak bude moct. Přestala jsem plánovat a odpojila představy o tom, co by bylo ideální. Je to tak, jak je. (Jedna věc je to, jak to je, druhá jsou mé sny a představy a fantazie. Můžou a nemusí se potkat. Ale na správnosti reality nic nemění.)
Vstali jsem (ne)tradičně v 11 (i bez kocoviny to jde), po brunchi navštívili přátele, které jsme kvůli vzdálenosti a stěhování neviděli víc jak pět let, šli jsme společně na toulku do kopců, vystoupali úbočím neznámých krajin, pomazlili spoustu zvířat, navečeřeli se a pak si četli v posteli o šumavských samotářích. Strávila jsem den s milovaným manželem, v klidu, míru, lásce a blízkosti.
Celý den mi tuhlo a pobolívalo břicho, menstruačně, do podbřišku, do zad. Někdy až intenzivně, většinou příjemně teple. Jakmile se v břiše něco děje, dělá mi to radost, zlepšuje náladu a rozechvívám se hřejivým těšením.
Do porodnice se po včerejšku těším. Ale i tak, neustále říkám miminku, že kdyby se chtělo rodit dnes v noci, nebo zítra, první neděli v roce, bude to fajn. Protože tu bude táta. A domů za rodinou bychom odjeli společně vzápětí.
Jenže Bůh ví, jak to je. Třeba ten malý uličník či uličnice čeká zrovínka na to, až bude mít mámu samo pro sebe.
Cítím se fit, jen mě občas příšerně rozbolí děložní vazy, nebo co to je. Už poměrně známé křeče vystřelující po stranách břicha. Paralyzují, zastavují jakýkoli pohyb, někdy i nádech. Snad mě nebudou sužovat při porodu. Snad jsou to jen ty vazy a nemá to vliv na skutečnost, že porod zatím neběží a chystá se jen velmi pomalu. Občas zapochybuju.
Ale to je celé. Ani otoky nemám. Mám chuť jít na celodeňák, létat jako pták, běžet maraton. Na zítra plány nemáme. Volný den, volná neděle. Mimino večer v břušku divočilo, pak se vše uklidnilo a spali jsme andělsky do rána, kdy mě vytáhly z živých snů zářivé paprsky ranního slunce.
