Něčeho přibylo (prádla, vrásek, starostí, témat, strií, výdajů, radostí, kil, smíchů, řevů, logistiky), něčeho ubylo (vlasů, spánku, času).
Sdílej článek
Naštěstí přibylo toho dobrého, toho, proč to stojí za to. Smysl života tlustě a dvojitě podtrhl své kontury. Není pochyb o tom, co je život a proč je nám tak cenný.
Tolik k obecné matematice. Teď k té každodenní.
1. Výrazně se rozmnožil počet požadavků (dal by se vyčíslit v rychlosti desítek za minutu), spotřeba peněz a objem špinavého prádla. S množstvím těchto entit se dá bezpečně počítat, dá se na ně spolehnout.
2. Počítám všechno. Děti, hodiny, které zbývají do večera, počet praček odpálených za den, množství košů s prádlem pendlujících na trase pračka–věšák–skříň, plíny, které se máchají v kýblu, i peníze, kterých bude do budoucna ještě potřeba… Protože až třetí robátko sní a spotřebuje stejně monumentální objem zboží, jako ta dvě starší, veškeré výpočty půjdou stranou a nastane období odříkání, instinktivní skromnost, rozjedeme projekt šetřím, co mi síly stačí a žaludek dovolí. (Ač nerada, bohužel musím vzorec: čím jsem starší, tím jsem dražší, označit jako praxí ověřený, podložený a prokazatelně pravdivý nejen na základě vlastní zkušenosti, ale i z důvěryhodných zdrojů pocházejících z mého okolí.)
3. Znepokojuje mě fakt přímé úměry ve věci hlídání. Jakmile potřebuju pohlídat, jedna babička nebo chůva už bohužel nestačí. Jsou potřeba lidi dva, ideálně tři a více.
Člověk č. 1: náplní jeho práce jsou starší děti (vyzvednout, doprovodit, nasvačit, nabídnout program, uklidit po nich)
Člověk č. 2: jeho hlavním zájmem je péče o mimino (v ideálním případě jde o mobilní jednotku, která je schopná působit v plenéru a dosahu mých mlékovodů)
Člověk č. 3 a více: zde se žádné konkrétní hranice a omezení nenabízí. Jejich působiště můžeme označit za širokospektrální, hanlivě by se dali nazvat i „lidmi pro všechno“. Ze základních okruhů činnosti jmenujme vaření, úklid, nákup, péči o prádlo, management chodu domácnosti, personální logistiku atd.
4. Počítám dny od porodu, dny, které zbývají do prvních zoubků, do chvíle, kdy nejmladší začne lézt, chodit, mluvit, kdy půjde do školy a vyletí z hnízda… Počítám každou chvíli, počítám s každou chvílí, každá chvíle se počítá. Každý okamžik je tak cenný, protože je požehaný jedinečností a darem mateřství. Každý den si jmenuju vděčnosti, děkuju za zdánlivě maličkosti, třpytky, ze kterých se jako celek skládá veliký diamant života.
Vím totiž, že všechno je jen období, všechno jsou to jen střípky, které letí kolem, a které nejde uchopit, ani zastavit, jen s vděkem prožít a radovat se z nich, když to aspoň trochu dovolují…
