„CAR, neboli centrum asistované reprodukce. Kliniky ambulatního typu, které se starají o všechny fáze asistované reprodukce/ umělého oplodnění. Obvykle disponují týmem gynekologů (lékařů, kteří se starají o ženy), andrologů (lékařů, kteří vyšetřují muže) a také embryologů (kteří pracují s vajíčky a embryii)“.
Sdílej článek
Takto nějak zněla hesla z internetových vyhledavačů, kterými jsem projela heslo „CAR“. Vůbec jsem netušila, do čeho jdeme nebo co tam můžu čekat. Bylo nám doporučeno jedno konkrétní pracoviště, ale jeho webové stránky úplně neuspokojily moji touhu dozvědět se víc. Ze všech těch informací mi brzy šla hlava kolem. Webovky, články, internetové diskuze snažilek, blogy, bylo toho na mě moc.
Od chvíle, kdy jsme se rozhodli pro miminko, uplynul skutečně celý rok. Do vybraného CARu jsme kráčeli jako dva lidi, kteří jsou od neustálého snažení unaveni, sex je nebaví, ale žene je touha stát se rodiči.
U mě se ta touha prolamovala do mnohých pocitů. Byly dny, kdy jsem nemohla vidět maminku s dítětem, jindy jsem byla ráda, že si mohu pohrát alespoň s dětmi kamarádky. Proplakala jsem mnoho nocí v posteli, ale ještě více na záchodě. Nikdy jsem na WC nestrávila tolik času jako ten poslední rok. Ani nedokážu spočítat, kolik jsem počůrala papírků, těhotenských a ovulačních testů. Tolik sprostých slov pokaždé, když jsem začala krvácet. Důvěra v manžela se začala pomalu ztrácet. Stále jsem ho milovala a nedokázala jsem si život bez něj představit. Věděla jsem, že jednou budeme skvělými rodiči, ale nyní mi na cestě za mateřstvím začal překážet. Mým partnerem (do diskuze) se stal pan primář, kterého jsem si překřtila na Čáryfuka.
K Čáryfukovi jsme se měli dostavit na první schůzku oba s manželem. Šlo o velmi příjemné popovídání, kdy jsem se nemusela hned svlékat, jenom jsme vyplňovali mnoho dokumentů (rodinná a zdravotní anamnéza a nespočet informovaných souhlasů, dokumentů k ochraně osobních dat atp.), odpovídali jsme na doplňující dotazy pana doktora a vyprávěli náš roční neúspěšný příběh. Pan primář se tvářil velmi účastně a ubezpečil nás, že náš problém je velmi dobře řešitelný a že není nač čekat. Léčba může započít takřka okamžitě, respektive že stačí nahlásit datum poslední menstruace, dojít si na vyšetření prsu (kvůli vyloučení rakoviny), podrobit se krevním odběrům a testům (oba) a poté se už jen dostavit k ultrazvukovému vyšetření a naplánování tzv. stimulace.
Bezva! Stimulace a otěhotnění – to jde přeci skvěle dohromady!
_tip_
