Dětská rádia na Pigy.cz

Tajemné šestinedělí

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Co se o něm říká, zkušenosti maminek a proč se ho nebojím.

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Novorozené dítě přinese do života velikou změnu. Nic není jako dřív. Na příchod miminka se celá rodina tolik těšila. Jenže na začátku pro ženu nastává nelehké období sžívání se, hledání společného rytmu, hojení těla po porodu a veliké hormonální změny. Říká se tomu šestinedělí, ale šest týdnů je prý pouze orientační čas. Někdo ho prožije v euforii a poklidu, pro jiné je to peklo. V následujících příbězích najdete obojí.

Tereza

První dítě jsem rodila v Turecku, kde se chodí z porodnice domů hned druhý den. Bylo to pro mě dost hrozné. Nevěděla jsem, co a jak. Měla jsem sice doma tři manželovy neteře, které mi měly pomoci. Ony poklidily a uvařily, ale na narozeného syna jsem byla sama. Syn hodně spal a vůbec neplakal a já z toho měla nervy. Bála jsem se, že v noci nepoznám, kdy má hlad. Takže jsem sama špatně spala… Dceru už jsem rodila v Čechách a po porodu jsem byla pěkně doma u maminky. Také už jsem věděla, co mě čeká, a tak jsem všechno zvládala lépe.

Po zdravotní stránce jsem byla v obou případech úplně fit, takže jsem alespoň nemusela řešit nějaké poporodní problémy. Mohla jsem úplně normálně fungovat a dělat, co chci. Obdivuji ženy, které za sebou mají těžké porody, veliká zranění a pak jsou schopné zvládnout šestinedělí. Ukazuje to, jak jsou silné.

Eliška

Šestinedělí pro mě bylo nejtěžším obdobím v životě. Myslela jsem si, že umírám vyčerpáním. Při porodu jsem ztratila hodně krve a po něm jsem musela na operaci. Potřebovala jsem odpočívat a uzdravit se a místo toho jsem v porodnici musela každé dvě hodiny vstávat na kojení a vážení, což jsem vůbec nezvládala. Navíc váha v porodnici byla asi rozbitá, protože po kojení ukazovala vždycky méně než předtím a sestry mi několikrát vynadaly, že miminko váží málo. Až později jsem se dozvěděla, že je normální, když dítě po porodu ztratí na váze, ale v nemocnici mi to nikdo neřekl, tak jsem z toho byla hodně špatná.

Pak následovalo uvědomění si, že to malé stvoření je na mně závislé a jeho pláč mi úplně rval srdce. Zpětně si myslím, že jsem měla pár dní poporodní depresi. Hodně mi pomohla jóga, na kterou jsem začala chodit jednou týdně, 4. týden po porodu. Nemít maminku a partnera, který měl přirozený cit, jak dítě uklidnit a utišit, asi bych to nedala. Ve dne se staral hlavně přítel a já v noci.

Lucie

Mám tři syny, tedy tři prožitá šestinedělí. Poprvé to bylo hrozné kvůli kojení. Vůbec jsem nevěděla, jak na to a v porodnici mi bohužel nepomohli, naopak dali synovi láhev a tím to všechno ještě zkomplikovali. Nakonec byl syn dehydratovaný a musela jsem mu dávat mléko injekční stříkačkou, protože nebyl dost silný na to, aby sál z prsu. Po malých krůčcích a přes veliké bolesti při odsávání jsme se nakonec dostali k normálnímu kojení a pak už vše bylo krásné. Kojila jsem více než dva roky.

S druhým synem šlo vše hladce. Šla jsem domů hned druhý den po porodu, abychom byli všichni spolu. Po třetím porodu jsem ráda zůstala 4 dny v porodnici, abych si odpočinula. I tak jsem po návratu domů brečela ve vaně, že to nemůžu zvládnout.

Můj příběh

V prvním těhotenství pro mě bylo vše nové a krásné. Připadala jsem si jako superhrdinka, která zvládne všechno, a ničeho jsem se nebála. Porod naštěstí tyto mé pocity ještě prohloubil. Možná jsem měla prostě jen štěstí na krásný porod, a tedy ideální start do společného života se svým synem, ale zároveň si stále myslím, že v jistém ohledu se všechno tohle dá nějak naplánovat. Všechno od počátku těhotenství až po první týdny mateřství se neslo v duchu „TAK TO PROSTĚ BUDE“. Prostě porodím, prostě začnu kojit, prostě budu mít mlíko, prostě to všechno s miminkem zvládneme. A ono to tak opravdu bylo.

Šestinedělí jsem pocítila vlastně až 7. týden po porodu. Říkala jsem si, že už mám vyhráno, když jsem za ním. Zároveň jsem se začala pozorovat, jestli náhodou nejsem nějaká nervózní, což jsem samozřejmě brzy začala být. Pak se ke mně donesla informace, že některé ženy mohou mít šestinedělí třeba dva roky! V tu chvíli mi ale má vnitřní superhrdinka řekla, že „TO SE TĚ PROSTĚ NETÝKÁ“, a už to bylo zase dobré.

Když jsem hledala informace k tomuto tématu a pročítala jsem různé články nejen na internetu, začala jsem chápat, proč se některé ženy šestinedělí předem obávají. Všechny ty výčty fyziologických a hormonálních změn, seznamy možných rizik a povinností, které má novopečená maminka zvládat. Nic z toho tady nechci opakovat. Místo toho se podělím o jeden knižní a jeden televizní tip. V prvních týdnech po porodu mi hodně pomohla knížka Miminka v bezpečí od Julie Dibbernové. Je to takové uklidňující a podporující čtení nejen pro šestinedělky. Dozvěděla jsem se tam mimo jiné třeba zajímavou informaci o prolaktinu – hormonu, který pomáhá vytvářet mateřské mléko. Díky němu prý žena lépe zvládá noční probouzení, protože její spánek je i v krátkých časových úsecích vydatnější, než by byl bez něj. Takže jsem se v noci netrápila, že jsem každé 2–3 hodiny vzhůru, protože jsem se i tak dobře vyspala. Momentálně mi velkou radost a zajímavé informace přináší dokumentární série na Netflixu Babies.

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

Sdílej článek

Povězte nám svůj názor