Nevím, kam se podívat dřív! Chvíli jsem úplně paralyzovaná nadšením a vzrušením, které se mi odkudsi ze středu těla rozlilo až do konečků prstů a každým centimetrem mé kůže teď prosakuje do vzduchu všude kolem. Není to ale zdaleka to jediné, co je ve vzduchu cítit. Kromě přízemních vůní všelijakých materiálů a novoty je to hlavně ohromné dobrodružství, pozvání do úplně neznámých světů elfů, závodních aut, poníků, ale i lékařů nebo maminek. Tak jo, už to nevydržím, musím se pohnout z místa, dostat se k těm pokladům co nejblíž, vzít je do ruky! Jenže kudy se vydat?
Sdílej článek
Doprava, nebo doleva? Vypadá to, že obě uličky stojí za pořádný průzkum! Ach, jak moc bych chtěla být u všech těch hraček najednou! To bohužel neumím, a tak alespoň pobíhám od jednoho fascinujícího regálu k druhému snad ještě lepšímu. Lego z Harryho Pottera, bublifuk s foukátkem ve tvaru srdce, panenka, co mluví a dokonce i čůrá(!), modelína, co mění barvu a úžasně voní, barvy na sklo, co svítí ve tmě, desková hra, co znám ze školky, krásné klávesy s mikrofonem, duhové míče, doktorský kufřík s vybavením, co vypadá jako opravdové, barbína s tyrkysovými vlasy a parádní jeanovou bundou, Hot Wheels dráha, co mi bude každý ve třídě závidět!
A pak mě to napadne. CO KDYBYCH TO VŠECHNO MĚLA DOMA?! Ach, to by byla taková bomba! Nedovedu si představit nic skvělejšího. Nic. Z té představy se mi úplně podlomují kolena, naštěstí je tu hrací koutek se spoustou židliček a samozřejmě skluzavkou. Uvažuju. Nejsem blázen, vím, že mi naši nemůžou koupit celý obchod. Ale třeba alespoň to lego? Nebo tu autodráhu? Když jim řeknu, že by si s ní hrál i brácha? Ach, jak moc to všechno chci, jak moc to všechno chci! Není čas ztrácet čas, s hlavou plnou touhy a nadějí upaluju najít rodiče a zahájit tzv. „přemlouvací misi“ – cíl je jasný, alespoň jedna nová hračka!
Kdybych tehdy v těch chvílích, kdy mě ještě při vstupu do hračkářství pohlcovalo úžasné ohromení, uměla vyjádřit své dojmy, myslím, že by to vypadalo nějak takto. Přemýšlím, jestli ve mně dnes nějaký obchod dovede vzbudit takové nadšení – knihkupectví, hudebniny, oblečení? Kdepak, nic se tomu málem zapomenutému kouzlu z dětství nevyrovná.
Milí rodiče, přála bych vám, aby pro vás bylo při příští návštěvě onoho tajemného místa snazší vyrovnat se s pověstným šílenstvím, které v okamžiku překročení prahu dopadne na vaše děti. Kdo ví, třeba se to povede i s nostalgickým úsměvem, držím pěsti!
