To chce klid

S těmito slovy musím souhlasit. Děti totiž velmi jednoduše přebírají to, co vidí u svých rodičů, sourozenců, prarodičů a přiznejme si, že není nic horšího, než když vám dítě něco sděluje formou, kterou to v afektu běžně sdělujete vy jemu. Ručky zabořené do boku, dva vykřičníky místo očí, pevně semknuté rty. Tímto chováním nám děti nastavují zrcadlo a my pak můžeme vidět, co nepěkného jim předáváme.

Umět zachovat klid i ve vypjatých situacích, to není jen tak. Je potřeba umět na sobě a své psychice pracovat a zjistit si, co nám nejlépe vyhovuje a jak a čím dokážeme své emoce ukočírovat. Rozhodně nemá smysl řešit všechno hned. Chladná hlava sice problém nevyřeší, ale rozhodně vám dovolí vidět problém i z jiné strany. Dejte si chvíli na rozmyšlenou a snažte se od problému distancovat.

Dávejte si jen reálné cíle. Nejste robot, ale člověk, a každý problém a každá životní situace potřebuje svůj čas. A to, že někdo zvládne úkol splnit v polovičním čase, neznamená, že to tak zvládne úplně každý. Naučte se ze svých nároků slevit.

Jestliže trpíte nedostatkem času, který vás dostává do permanentního stresu, zastavte se a podívejte se do svého diáře, zda je opravdu nutné mít tolik koníčků, úkolů a aktivit. Pokud některé z věcí vypustíte nebo vám s ní pomůže někdo jiný, zůstane vám čas pro sebe. Ten byste ostatně měli umět trávit i podle své nálady a aktuální situace a nezapomínat také na odpočinek, relaxaci nebo sport, při kterém se tělo i mysl soustředí na zcela jiné podněty.

Na vztek a vypjaté situace není univerzální recept. Někomu pomůže pláč, jinému sklenka dobrého vína. Pokud ale cítíte, že je toho na vás moc, začněte mapovat situace, které vás vytáčejí. Podstatné je naučit se nevybuchnout hned při sebemenším podnětu a rozhodně ne před očima dětí.