Řeč bude o phishingu. Smutný příběh ze života o tom, jak snadno se dá přijít o peníze.
Sdílej článek
Zítra to bude týden.
Třetí den doma ležím se streptokokovou angínou. Antibiotika dnes konečně trochu zabrala, už jsem si myslela, že zkapu. Oteklé mandle a oboustranně chycený krk mi nedovolil hlesnout. Třetí den po šokující zprávě: „Na účtu zůstala nula, miláčku,“ jsem se fyzicky složila. Psychicky jsem si to zakázala hned první večer. Kvůli dětem. Kvůli tomu, aby viděly, že i když jejich rodiče udělají chybu, tak jsou stateční. Nebičují se. Udržují si optimismus. Černý humor. A dobrou náladu.
Ouha. Rozhodnutí se nepodělat občas nestačí. Dohnalo mě to fyzicky, přestože prázdnou lednici naplnily babičky, školní poplatky poplatili dědové a společně nám půjčili hotovost. Jenže o peníze tady ve finále vůbec nejde, přátelé.
1.9., v den kdy naše nejstarší šla poprvé do školy, v ten slavností den, o kterém dva měsíce denně hovoříme, pípla manželovi odpoledne zpráva z banky: „Na účtě máte 99Kč.“
Cože? Jakto? Vždyť máme úspory! Našetřeno na úpravu maringotky a dětský pokoj! A zrovna dnes přišla výplata za minulý měsíc!
Do deseti minut byl v bance. Ale už se nedalo nic dělat. Dostal naději 1% na zastavení transakce, ke které sám dal svolení.
Za blbost se platí, přátelé. A naše blbost stála víc než čtvrt miliónu…
Vše začalo nevinným rozhodnutím: prodáme dětské kolo woom 3. Starší z něj odrostli, mladšímu bude až za tři roky, zabírá místo, má vysokou cenu, peníze zkraje září se budou extra hodit. Máme se sice dobře, máme úspory, ale co vyděláme, utratíme. Často je třeba do zásob sáhnout. Jsou naše jistota, náš klid. Důvod, proč v létě můžeme jet na pár dní na dovolenou a v zimě na ozdravný horský pobyt. Proč nemusíme každý měsíc počítat. Proč nemusíme plánovat výdaje. Proč jsme finančně svobodní a nemáme stresy navíc.
Vzhledem k tomu, že na internetu jsem doposud nic neprodávala a vše, co jsem kdy kupovala, bylo buď přes známé nebo osobním předáním, nedisponuju žádnou bazošovou či marketplacovou zkušeností. Bohužel mě nenapadlo, že současnost má nastavená tvrdá pravidla i zde. Kdo je nezná, dostane okamžitě přes hubu, hned při prvním prodeji.
Zde bych ráda podotkla, že jsem vysokoškolsky vzdělaná paní, mám vysoké IQ, velkou sociální i emoční inteligenci, schopnost zorganizovat festival i napsat grant na středně veliký projekt. Starám se zdařile o chod domácnosti. Moje slabá stránka je, že trávím málo času na sítích, málo čtu zprávy a málo držím telefon ruce (CHYBA č.1: neznalost virtuálního světa). Proto mé povědomí o phishingu a dalších možnostech luxování cizích účtů čítalo základní znalosti: nikdy nikomu neposílej žádná citlivá data a už vůbec ne přístupové údaje k internetovému bankovnictví a nikdy neklikej na podezřelé odkazy. Do dnešního dne mi to stačilo.
Vše začalo nevinným rozhodnutím: prodáme dětské kolo Woom 3. Starší z něj odrostli, mladšímu bude až za tři roky, zabírá místo, má vysokou cenu, peníze zkraje září se budou extra hodit. Máme se sice dobře, máme úspory, ale co vyděláme, utratíme. Často je třeba do zásob sáhnout. Jsou naše jistota, náš klid. Důvod, proč v létě můžeme jet na pár dní na dovolenou a v zimě na ozdravný horský pobyt. Proč nemusíme každý měsíc počítat. Proč nemusíme plánovat výdaje. Proč jsme finančně svobodní a nemáme stresy navíc.
Klidné sobotní dopoledne. Manžel skočil na trh (pravděpodobně naposledy na dlouhou dobu, od teď už jen slevy v Lidlu), přinesl skromný, ale zelený nákup, který nám provoněl byt. Inspirovaná natí petržele a mladé řepy jsem se vrhla nadšeně do vaření. Dopoledne tak probíhá ve znamení intenzivních domácích prací, uvařit, uspat, uklidit, prádlo obstarat, najíst se a odejít včas, postarat se o potřeby nejmladšího i těch starších, je to jízda, i když jsme na to dva, však víte. Odpoledne jdeme na Letní Letnou, večer přijedou na návštěvu dobří přátelé, které jsme neviděli celé prázdniny, je proč nasadit ostřejší tempo. Jedna dcera nemocná, ale náladu nám to nekazí. Jsme spolu, doma, venku září slibný den.
A ještě to kolo!, dojde mi. Chtěla jsem ho prodat už včera, když synek spal, ale asi jsem si raději místo toho zacvičila nebo prodýchala unavené tělo. (CHYBA č.2: co si internet žádá na tvém volném čase a klidu, neodkládej na zítřek!) Připravené fotky nasázím na Marketplace i Bazoš a u toho krájím zeleninu do polévky. Jsem hrdá na svou superwomen schopnost v multitaskingu. Jdu přebalit, mrkev se trochu připaluje. Píp. Hele! První zájemci, to je rychlost! Kouknu a vidím divný profil „Rubicon“ a „Valerie“. Vůbec nevypadají na někoho, kdo by mohl chtít dětské kolo. Spíš jako překupníci zbraní nebo podvodníci, napadne mě duchapřítomně. Na zprávu raději nereaguju, jsem opatrná. Ještě píší, že pošlou fedEx nebo DHL. To nevím vůbec, jak funguje.
Podobných zpráv přišlo ještě dalších pět. Divně napsané, ani ne češtinou, nějakou překladačovou hatmatilkou. To snad dnes mají zájem o dětská kola jen roboti? A proč? Aby učili roboťátka jezdit na kole? Nebo? Na myšlenku bohužel nestihnu najít odpověď, protože musím vytáhnout dítě z vany, vynést nočník a rychle dokrájet cibuli. (CHYBA č.3: nedokonalý multitasking postižený mateřsky roztěkanou myslí.)
Vtom cinkne další zpráva.
