Ahoj Robinsoni!

Já jsem Rézi a bydlím v paneláku s Pavlem, Leou, Mayou a Ráchel. Venku je krásně, ale nechodíme tam. Co kdyby… Přesto není doma ani chvíle, kdy by zavládla nuda a nicnedělání. Zábavu vymýšlím převážně pro děti, manžel má dost práce za počítačem a já v hypotetických volných chvílích šiju roušky. Čekala jsem, že to půjde rychleji, zatím mám nastříháno a jednu ušitou. Jednu!

Povím vám, co jsme těch pár dní dělali. Dnes je to šestý den, co jsou děvčata ze školy doma. Čas se zklidnil. Nemusíme nikam spěchat, dohánět autobusy. Vypnuli jsme budíky. Řekla jsem si, že je to vlastně příležitost strávit nějaký čas s rodinou a nic nemuset. Čas na jarní úklid, knížky, ruční práce, čas na snění.

Naše ráno

Ráno vypadá obvykle tak, že děti se vzbudí dřív než já. Když vstanu, odlepím je od televize s pohádkami a pošlu je vyčistit si zuby. Zcela nedemokraticky jsem se rozhodla, že čas doma rozhodně neproválíme u televize. Když mají zuby čisté, sejdeme se v obýváku. Nejmladší dceři jsou dva roky, takže stačí, aby prošla pokojem, a dost se to podobá působení tornáda. Uklidíme podlahu a děláme ranní cvičení. Já mám ráda Pozdrav Slunci, děti už méně. Ale znají jógové pozice zvířátek, protože jsme na dětské józe cvičili podle Lali (Lali cvičí jógu – knihy, karty, písničky). Máme trochu chaotickou rozcvičku, batole mě používá jako tělocvičné nářadí, jsem taková živoucí koza. Po rozcvičce jsou na řadě cviky na posílení svalstva, nejstarší dcera Lea má asi dvacet cviků od fyzioterapeutky na kartičkách a pět jich vždycky vylosujeme. Prostřední Maya má z toho legrácky, ona radši tančí, než cvičí, batole mě přelézá, podlézá, vrcholné číslo je s rozběhem na mě skočit jako na trampolínu. Je to neuvěřitelné, ale trvalo nám to tři čtvrtě hodiny.

Snídani chystáme společně. Udělali jsme si dezert, piškoty s jogurtem a mraženými jahodami, pokapala jsem to datlovým sirupem, Maya prohlásila: „Nechutná to hrozně.“ Tímto nám ovšem došly piškoty, ale ty by se asi daly upéct, že?

Kvásek Isolda

Když jsem byla před lety poprvé na mateřské, pekla jsem domácí chléb, ale vzdala jsem to, když nám do života přišla základní škola a odpolední aktivity dětí. Přesto mám ve špajzu vždycky nějakou žitnou mouku, co kdyby. A už je to tu! Založíme kvásek.

Kvásek je jako další zvířátko do domácí zoo. Začnete čistou sklenicí, vrchovatou lžící žitné mouky a trochou vody. Smícháte na kaši, přikryjete sklenici plátýnkem a pojmenujete ho, obvykle se to dělá podle dne, kdy jste ho založili. Náš se měl jmenovat Ida, ale Isolda je lepší. Každý den kvásek trochu nakrmíte další žitnou moukou, případně trochou vody, aby byl stále jako hustá kaše. Isolda má třetí den a už jsou v ní krásné bublinky. Do pečení chleba je to však ještě daleko, chce to alespoň dva týdny pravidelně krmit, aby se ustálila mikroflóra a kvásek byl dost silný na první chleba. Pokud je ho ve sklenici moc, můžete odebírat a přidat do jiného těsta, nebo třeba do mrazáku, odkud ho můžete kdykoliv vyndat a použít v budoucnu na chléb.

Pečeme housky

Jelikož Isolda je ještě miminko a pečivo doma je žádné, budeme dnes dělat housky. Mám jen půl sáčku sušeného droždí, v obchodech už minulý týden žádné nebylo, takže jsem se rozhodla začít jednoduchým pšeničným kváskem rozdělaným z trošky droždí, mouky, vody a cukru, a odebrat si do ledničky. Při každém dalším pečení si ho zase namnožím. Nejkrásnější housky dělají děti. Vyrobte s nimi těsto a nechte to na nich.

Kvásek na housky jsem musela ukrýt před dvouletou Ráchelkou, která mi krásně promíchala suroviny, ale těsto jí až moc chutná. Jdu zkontrolovat, jestli kyne. Kvásek jede jako o život, odeberu do sklenice a dnes má svátek Elena.

Dopoledne utíká, ani nevím jak

Zatímco píšu, nejmenší Ráchelka si namalovala oči, pusu, tváře a bříško mými šminkami. Budiž. Vypadá jako chodící paletka a je moc spokojená, jak je krásná. Starší dcery sedly k domácím úkolům, jelikož je pondělí a na týden je hodně školní práce. Chtěla bych, aby udělala každá něco do školy, na kolik se cítí. Nic nehrotíme. Děti jsou doma všechny a ne každému to učení jde samo od sebe. Až se zase sejdou v lavicích, budou pravděpodobně každý jinak daleko.

Kam to dopoledne uteklo? Už je dvanáct! Děti mají hlad. Oddalujeme oběd krájenými jablky, připravila je nejstarší dcera. Chtěla udělat svačinku jen pro sebe, ale poprosila jsem ji, ať jich připraví víc pro všechny. Starší holky mají povinnost vyklidit každou hotovou myčku, dělají to běžně, rozhodně jsou s tím spokojené, protože nemusí dávat do myčky špinavé nádobí, tak jsem na ně hodná. Než začneme chystat oběd, trochu je popoženu, aby bylo dost nádobí.

Myslím, že nejtěžší na robinsonování je to, že všichni mají pořád hlad. Dneska asi uděláme soutěž v loupání brambor a dáme si hranolky z trouby. Říkám dětem „hranolkové komando“, Když se do toho pustí, jeden plech nestačí.

Aktivity na odpoledne – bramborová razítka

Odpoledne roztáhneme po kuchyni balící papír a vyzkoušíme bramborová razítka. Nedělala jsem je léta! Dobře se dá razítkovat i kuchyňskými houbičkami. Pokud máte doma pěnovku, můžete si vyrobit razítka z pěnovky a tvary zlehka přilepit tavnou pistolí třeba na korkové špunty, nebo na zátky od pet lahví. Orazítkovaný papír můžeme vystříhat a nalepit na okna místo sněhových vloček. Jaro nám prolézá do bytu balkónovými okny, už je na čase vyměnit výzdobu.

Každý den s dětmi je krásný a přináší nám nové výzvy.

Už se těším, jak se povede odpoledne!

_tip_