Ve školce je vždycky veselo. Přečtěte si nejnovější vtipné příhody ze školkového dne tentokrát na téma Češi a Slováci!
Sdílej článek
Zavírám dveře do šatny, doplňuji docházku, kde mi vychází 25 dětí, z toho 24 spí, to mě zase kolegyně pochválí… Jsem tu hodinu a půl a už jsem se trošku zapotil, nachodil jsem dva kilometry, dnes přijdu o další 0,001 % své sluchové kapacity, ale zase posílím srdce s průměrným tepem 100 za minutu. No nic, jdu vyřešit ten stoleček…
Musím zpacifikovat dinosauří zombíky, což mi zabere tak deset minut soudě podle stavu stolečku, pracovního náčiní a dětí samotných. „Povedlo še mi to?“ ukazuje Románek příšernou mazanici. „Moc,“ odpovídám, „maminka bude určitě nadšená, jak jsi jí namaloval dokonalé mimikry v nočním výjevu bitvy u Verdunu. Jsi rozenej výtvarník.“
Mezitím posílám děti převléct z maskáčových trik, které si vytvořily v obdivuhodně krátkém čase, uklízečku pro kompletní sadu pomůcek, aby do svačiny zvládla připravit jídelní plochu, která po svačině bude samozřejmě vypadat taky zajímavě.
Řeším první konflikt. „Tak co se tu děje?“ odtrhávám od sebe Zdeněčka a Ľubicu.
„On mi povedal, že som zasratý Čobol!“.
„Ale no tak, Zdeněčku, to vůbec není pravda, hned se omluv!“.
„Plomiň.“
„Mazej k zrcadlu, seš rozcuchanej.“. Zdeněček se se smrtí v očích řítí do umývárny.
„Neboj, ty seš úplně normální Čobol,“ usmívám se na holčičku.
Ľubica pyšně odchází hrát si s panenkami. A takhle se vytváří národní hrdost!
_tip_
