Dětská rádia na Pigy.cz

Máte otevřené srdce? Staňte se pěstounem

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Pěstounství na přechodnou dobu je totiž povolání, které je zároveň i posláním.

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Cílem přechodné pěstounské péče je pomoci biologickým rodičům upravit své poměry, aby se k nim mohlo jejich dítě zase vrátit, anebo získat dítěti čas k nalezení nové rodiny. V přechodné pěstounské péči může být dítě umístěno maximálně rok. Děti v pěstounské péči se tak mají šanci vyhnout pobytu v ústavech a dětských domovech. Pěstouni na přechodnou dobu jsou finančně zabezpečeni dávkami pěstounské péče a je jim poskytována odborná pomoc a podpora ze strany doprovázejících organizací či oddělení sociálně-právní ochrany dětí obecních úřadů.

Paní Věrce je 48 let. Je rozvedená samoživitelka a zároveň přechodná pěstounka. Jejímu biologickému synovi je 27 let a již se osamostatnil. Přechodnou pěstounkou je od ledna 2014. V současné době předala do rodiny své v pořadí již sedmé pěstounské dítko. Je připravena převzít další. To osmé možná bude novorozenec, kterého se vzdala matka po porodu, možná sirotek, dítě z babyboxu nebo dítě alkoholiků. To paní Věrka ještě neví. Vždycky je to výzva, kterou je třeba zvládnout. Pokud by však na své povolání přestala stačit fyzicky nebo psychicky, je připravena s pěstounstvím skončit.

Přechodné pěstounky paní Věrky jsem se za naši redakci zeptala na pár otázek.

Věrko, o jak staré děti jste od roku 2014 pečovala?

Jedno dítě jsem přebírala ve 4 letech, dvě děti přímo z porodnice, jedno batole jsem dostala v 8 měsících, dvě děti v jejich 3 měsících a jednoho prcka z kojeneckého ústavu jsem přebírala jako měsíční miminko.

Jak dlouhý čas u vás děti strávily?

Délka pobytu u pěstouna vždy záleží na tom, co se v rodině řeší. Je to hodně individuální. Nejkratší dobu jsem měla 5 týdnů a nejdéle u mě bylo dítě 15 měsíců.

Věrko, jaké informace o dítěti při převzetí máte? 

Většinou vím jen věk, etnikum a důvod odebrání z rodiny. Někdy mám i informace o zdravotním stavu dítěte. Vše ostatní se dovídám podle situace v průběhu péče.

Můžete dítě odmítnout? 

Dítě nesmím odmítnout. Při schvalování, kterým jsem prošla, jsem si určila, o jaké dítě jsem schopná pečovat. Vždy se dbá na to, jaké jsou podmínky k pečování, tedy možnosti bytu a rodiny. U mě to je dítě ve věku od 0 do10 let. Pokud je dítě starší, musí být pohyblivé, protože nemám bezbariérový byt. Přijaté dítě by nemělo být starší než dítě, které v rodině vyrůstá, pokud tam nějaké je.

Může být dítě tělesně či mentálně postižené?

Co se týče zdravotního stavu, ten není u kojenců dopředu moc známý a neví se, jaká diagnóza může ještě přijít. U starších dětí se hodně přihlíží k možnostem rodiny.

Je pro vás finanční pomoc z dávek pěstounské péče dostačující?

Peněz není nikdy nazbyt. Je to hodně individuální. Když je dítě zdravé, tak finančně nejnáročnější jsou první dva měsíce, kdy většinou musíte dítě komplet obléct a zaopatřit. Nejhorší je, když dítě má nějakou specifickou nemoc či poruchu a musíme jezdit po vyšetřeních a platit specialisty. I doprava je potom dost nákladná. Je smutné, že náš plat je od roku 2013 stále stejný. Přitom se již několikrát přidávalo ústavům, Klokánkům nebo ZDVOPům (ZDVOP – zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc), ale trvalý pěstoun s jedním dítětem je stále pod hranicí minimální mzdy. Nám se nepřidává, nevím z jakého důvodu.

Věřím, že to musí být psychicky velká zátěž předat do rodiny dítě, o které jste se od rána do večera starala, když bylo nemocné, když se s vámi učilo chodit, když mu rostly první zoubky, když slavilo narozeniny… Dítě u vás může být maximálně rok, to je dost dlouhá doba na to, abyste si k sobě s dítětem vytvořily citovou vazbu. Určitě je pak těžké milované dítě opustit. Jaký je váš profesionální přístup k tomu, abyste tomuto předcházela? Jde to vůbec?

Když dítě ode mě někam odchází – k příbuzným nebo trvalým pěstounům, nebo do osvojení, tak se na tom pracuje delší dobu, je čas si na to zvyknout. Vždy se to vše přizpůsobuje potřebám dítěte. Já měla kliku na úžasné lidi kolem sebe a rodiny mých pěstounských dětí. O všech dětech vím, jak se jim daří. S několika rodinami se i pravidelně vídám. Pro mě je odměna, když mohu dítě navštívit. Je to hodně příjemné vidět, jak se vše daří. Když mi rodina pošle fotku nebo napíše, jak se prcek má, tak to je pro mě úžasný pocit dobře odvedené práce. Nevím, jak to mají ostatní, ale pěstounka by do této práce měla jít s tím, že tu je jako tzv. osobní pečovatelka. Je to náročné. Když je dítě u nás delší dobu, dělám to s láskou a každé dítě obrečím, ale jsou to slzy štěstí, protože vidím, že to funguje a že se něco úžasného povedlo. Je to, jako když sportovec vyhraje závod, je v tom tolik energie, pocitů a euforie. Právě tyhle okamžiky štěstí mě nabíjejí do další práce…

Paní Věrko, děkujeme za váš příběh a fotky. Přejeme vám i vašim dětem hodně radosti a lásky.

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

    [recaptcha id:contactRecaptcha]

    Sdílej článek

    Povězte nám svůj názor