V rámci fejetonového seriálu s názvem Ze života učitelky (Ze života učitele) pro vás učitelé z MŠ zaznamenávají běžné příběhy z denního chodu školky. Jména dětí jsou samozřejmě fiktivní, ale situace velmi reálné.
Sdílej článek
Je pondělí. Pondělí v mateřské školce. Už zase pondělí, kdy se dětem nechce vstávat, ale musí. Učitelkám se též nechce vstávat, ale též musí. Ne, že by mi ty děti dnes nějak extra vadily, ale když už po 58. odpovídáte, že: „maminka přijde po obědě,“ nebo napomínáte: „ukliď si, co jsi vytáhl…, nelij tu vodu z hrnečku na zem…, nekřič na toho Matýska, stojí u tebe…, nehoň se, běháme venku…, nekoukej do té klíčové dírky, někdo tě bouchne dveřmi…,“ tak toho máte po půl hodině plné zuby. Zasněně si představuji, jak by to bylo krásné, kdyby v té školce byla třeba jen polovina dětí…Nejsem sama. U dveří stojí Jiříček a brečí. „Co se ti stalo Jiříku?“ Nic. Mlčí. „Děti, proč Jiřík brečí,“ ptám se? „My nevíme“, odpovídají jednohlasně. „On jen na nás kouká a brečí.“ Najednou slyším Jiříka, jak říká: „Paní učitelko, ať jdou ty děti pryč, mně hrozně vadí.“ Ó, jak ti dnes rozumím ?
TAKŽE TAK :))))
_tip_
