Prázdniny se pomalu chýlí ke konci a mnozí rodiče se už nemohou dočkat, až své potomky 1. září slavnostně odešlou zpět do škol a školek. Pokud máte doma předškoláka, který už minulý rok do školky chodil, možná máte pocit, že letošní září bude pohoda a vaše dítko naskočí zpět do školkového režimu jako po másle. Může se ale stát, že start školního roku nebude podle vašich představ. Na co se tedy mají rodiče předškoláků raději připravit?
Sdílej článek
Vzhledem k tomu, že naše školka má prázdniny pouze jeden měsíc, a to v červenci, máme už takové naše malé září vlastně za sebou. Mohu se s vámi proto podělit o naše dojmy a zážitky z návratu po prázdninách do školky.
Syn nastupoval do školky již minulý rok, tudíž jsem předpokládala, že letos už bude za starého mazáka a ve školce bude bratrsky opečovávat vyděšené nováčky. Adaptaci už máme (díky bohu) za sebou, do školky se těší na kamarády i paní učitelky, tak co by se asi tak mohlo zvrtnout?
Náš 1. srpen (čti září)
1. srpna jsme tedy vyrazili natěšení směrem ke školce, načež mi už při vjezdu do ulice začíná syn v autě pofňukávat, že do školky nechce. Jsem zmatená, na to jsem tedy připravená nebyla. Povzbuzuji ho, že se přece těšil, musí všem vyprávět, co zažil a dělal o prázdninách a zkontrolovat, jestli přes léto nepřibyly ve školce nějaké nové hračky, nebo třeba noví kamarádi. Pod lehčím nátlakem se mnou dojde dovnitř, tam se mi ale schovává pod sukni, odmítá pozdravit učitelku a v šatně už spouští velký pláč. Maminko, já chci být s tebou doma, já nechci do školky, mně se tu nelíbí…
Zmateně mu přezouvám botičky a ukládám oblečení do skříňky a zkouším ho ještě naposledy přemluvit, i když vím, že teď už nezabere nic. Otvírám dveře do třídy, a vrhám bezmocné pohledy na učitelku, syn se mě drží a hystericky řve, čím déle to trvá, tím je to horší. Učitelka jemně odtrhává syna z mého krku a odnáší ho s laskavým tónem do hrací části. Mávám a slibuju, že hned po obědě přijdu, pokouším se zadržet slzy. Sbírám z podlahy mladšího syna, odnáším ho zpět do auta a tam si dovolím chvilku pobrečet. Za půl hodiny už mi cinkne zpráva od paní učitelky, píše, že vše je v pořádku a dokumentuje to obrazem. Na fotce je syn, směje se na celé kolo a hraje si s ostatními dětmi. Uf. To byl tedy začátek roku. Přemýšlím, jestli nás čeká další adaptace, protože jestli ano, tak syna bude do školky vozit tatínek, já už mám jednu jeho adaptaci za sebou. Po obědě si vyzvedávám nadšené dítě, ve školce se mu líbilo, oběd papal, Anetka a Matýsek tam byli. Tak dobrý, jdeme se psychicky připravit na zítřek.
Náš 2. srpen (čti září)
Ráno mám trochu stažený žaludek, nevím co mám čekat. Snažím se po cestě do školky se synem závažně debatovat na téma draci a dinosauři, aby si nevzpomněl, že se mu tam vlastně nechce. Dobrovolně dojde do budovy a ani v šatně zatím nepropadá žádnému zoufalství. Tam za námi navíc přijde oblíbená paní učitelka a hned se synem probírá, co všechno dnes budou dělat. Tak ho to navnadí, že mi skoro ani nezamává a už běží do třídy. Překvapeně zírám na zavřené dveře a přemýšlím, jestli se mi to jen nezdá. Vypadá to, že nejhorší máme za sebou.
První týden školky
Zbytek týdne proběhne podobně jako druhý den. Jsem šťastná, že počáteční potíže jsme rychle překonali a už se těším, jak si konečně užiju všední dny doma v poklidu jen s jedním dítětem bez křiku a hádek. V pátek synovi začíná téct z nosu, že by nastydnul? V sobotu se přidává zánět v očích, rýma mu teče proudem a na večer se přidává teplota. Bezva, to se dalo čekat. První týden ve školce a hned nemocný. Píšu do školky, že syn v příštím týdnu nedorazí, je nemocný, a co hůř, už to chytl i ten mladší, pak já a nakonec i manžel. Teda co je tohle na bacily?! Ve školce prý zbyly jen tři děti, všichni doma marodí.
Návrat po nemoci
Dva týdny strávíme zavření doma, já na pokraji fyzických i psychických sil, když konečně přijde ten den, kdy je syn zdravý a může zpět do školky. Slavnostně ho odvážím, syn natěšený, když v tom najednou slyším ze zadního sedadla vzlykot, pláč a sténání, že nechce do školky. Opakuje se drama z prvního dne a já mám dojem, že další první srpen (tedy září) už asi nezvládnu. Odměňuji se kávou a dortem v kavárně za rohem a modlím se, aby tohle bylo už opravdu naposledy…
Tak toto je naše čerstvá zkušenost. Pevně věřím, že většina dětí vesele vpluje do nového školního roku bez slziček a dramat. Nechci proto nikoho strašit, ale pro jistotu, buďte připravení doslova na cokoliv! Přeji pevné nervy a hladký start letošní školkové docházky!
