Psycholog radí: Nevěnujte se dětem non-stop!

Ze dne na den se spousta rodičů s dětmi ocitla doma. Někteří z nich mají to štěstí, že mohou pracovat na dálku. Jak byste radil v této době skloubit práci a čas s dětmi, aby nic z toho nebylo šizeno?

Přijde mi fajn využít recept, který funguje mnoha lidem, kteří pracují z domova – rozvrh. Mít pevně dané, kdy je pracovní čas a kdy je čas věnovaný dětem. Otázka pak je, kolik času věnovat práci a kolik dětem, ale to si musí každý rodič určit sám dle svých možností.

U těch méně šťastných to vypadá asi tak, že většinu dne tráví doma a věnují se dětem. Co si budeme povídat, je to dost psychicky náročné. Co tedy mnohou rodiče dělat pro to, aby neměli s dětmi ponorku a nebo se rovnou nesesypali?
Hlavní cíl je se nezbláznit, tím bych se řídil. Být neustále zavřený doma s dětmi je velmi náročné pro všechny (rodiče na mateřské to dobře znají). Nemůžete se dětem věnovat non-stop. Proto je důležité dělit čas na tři části (funguje to i mimo karanténu): čas obou rodičů s dětmi, čas jednoho rodiče s jedním dítětem a čas rodiče bez dětí. Čas rodičů spolu bez dětí se v této situaci většinou smrskává na čas po jejich uspání. Každý potřebuje oddych, volno, byť by měl být jen chvíli sám v pokoji a ostatní vedle. Chodit ven je možné (pokud se nebavíte s dalšími lidmi), takže to doporučuji využívat, ať už celá rodina, nebo rodič sám (třeba si zaběhat).

Jak vlastně máme celou situaci dětem vysvětlit?
Doporučuji pravdu, není na ní nic špatného. Jde o nemoc, která je nebezpečná hlavně pro seniory, a proto se musíme všichni omezit a dávat si pozor. Nemoci dítě zná, lecjakou už nejspíš zažilo, není to nic tajemného, z čeho bychom se měli hroutit.

Nezaostane vývoj těch nejmenších, když s nimi nemůžeme do kolektivu?
Dítě se rozvíjí hlavně hrou. Co dítě baví, to ho rozvíjí (nemám teď na mysli virtuální zážitky na elektronice). Pokud mají někteří rodiče strach, že dítě bez dětského kolektivu bude během 1–2 měsíců chřadnout (o prázdninách to většinou děti přežijí bez úhony), ať si hrají na školku spolu s dítětem. Tatínek hrající zlobivého Pepíčka jistě dokáže ostatní rozptýlit.

A co se školáky? Kolik času by během dne měla zabírat škola a kolik volno?
Těžko říci, to se liší dle ročníku i typu školy. Každé dítě tráví školní přípravou různou dobu i v normální situaci. Opět bych doporučil nějaký rozvrh, který asi nemusí být stejný jako ve škole, ale kde by bylo jasně dané, kolik času a kdy se dítě bude učit jaký předmět. Varuji před každodenním dohadováním a smlouváním. Ve škole se také nesmlouvá, rozvrh se na začátku školního roku zkrátka rozdá.

Jsme jen lidi, a tak se může častěji stávat, že pod tíhou stresu vybuchneme a odnesou to právě děti. Jak tyto situace můžeme řešit, když už nastanou?
Ano, stává se to i v lepších rodinách. Ať si rodiče sami odpoví, co chtějí dítě naučit pro případ, že samo vybuchne. Mně přijde třeba fajn se omluvit, vysvětlit, co mě přemohlo a proč a jít dál. Nijak své chování nesnižovat, nevymlouvat se, ale zároveň z toho nedělat životní selhání. Děti také vybuchují. Je to náš společný úkol, zvládat stres a vztek a je fajn se to od sebe učit i navzájem a chápat se.

Na závěr bych vás ještě chtěla poprosit o stručný návod, jak zůstat i s dětmi v psychické pohodě a celou situaci ustát bez duševní újmy.
Stručný návod na psychickou pohodu, to zní jako recept z kouzelné knihy. Rozhodně myslet na svou pohodu, všímat si toho, jak na tom jsem s vnitřním napětím a podle toho dávkovat aktivity, které mne rozptýlí, uvolní. Jestli je to cvičení, malování, volání s kamarádkou nebo skládání puzzle, je docela fuk. Hlavní zkrátka je se nezbláznit a brát stále věci s nadhledem. Když jedete na vodě, je jedno, jestli projedete roštím, odřete se, ztratíte klobouk nebo se párkrát převrátíte, hlavní je doplout do cíle.

_tip_