Nepříjemnosti jménem Ký a Kva. Otravné a zbytečné, prudící a únavné. Takové, co vás jen vytočí. Nic vážného, ale řešit se to musí. Je to kýla a kvasinka.
Sdílej článek
Kýlu mám už od prvního porodu a jen důslednou rehabilitační dřinou jsem se vyhnula operaci. Třetí těhotenství má břišní stěna ovšem bojkotuje jasnou bojovou linií: nad pupíkem mám vypouklinu, a když se zapomenu a párkrát za den zvednu dítě, pěkně bolí. Pak si musím lehnout a zamáčknout bouli, pěkně postaru, jak nás to na bouraných čelech učily babičky. Kromě toho, že mě bolí, kazí mi klenutí těhotenského profilu. A to mi dost vadí. Kolem pupíku mám kráter jak po výbuchu a nad ním špičaté vole. A jakoby estetická stránka věci nestačila, ještě mi dělá starosti, aby ta otravná kýla nebyla překážkou k normálnímu porodu. Nebo nepůsobila nějaké jiné komplikace, třeba se neuskřinula. Nezbývá tedy, zase a opět, zcela nevyžádaná alfa a omega mého života: musím se šetřit a hodně odpočívat. O tuhle mantru stojím opravdu pramálo. Ble.
No a teď ta druhá kámojda. Kvasinka: klasická dámská záležitost. Z koupání. Těžko bych uvěřila, že známou pálivě řezavou bolest nějaká žena nezná. Nebo se pletu? Já jsem ji sice hodně dlouho neměla, ale dřív to tak nebývalo. Ba naopak: věrně u mě bydlívala v trvalém podnájmu. Asi nespoutané mládí, živelný životní styl a naivní povětrnost. Až současné „období zkušené a zralé ženy a uvědomělé matky“ mi předalo tajné knowhow, jak návratu té dolejzající trapky předcházet: hodně pít a čůrat, málo sladkostí, vyčůrat po sexu, mýt se speciálním mýdlem, plavky hned po koupání sundat a vyčůrat. Je to docela prosté a funguje to. (Vlastně je to celé dost o čůrání.)
Těhotenství je ale jiný stav, najednou je všechno jinak. Nic nefunguje běžně, ani prevence kvasinky. Stačilo mi jedno vykoupání. A to prosím pěkně v lázeňské slané vodě perfektní německé kvality a čistoty. Už několik hodin po tom, co jsme opustili luxusní zařízení, jsem se stala jasnou obětí zmíněných mimořádně nesympatických mikroorganismů. Tentokrát nepomohla ani blesková výměna plavek, ani čůrání, ani doplnění tekutin. Prostě to bolelo a pálilo. A jako vždycky, když potřebuju pomoc, je pátek večer, a přede mnou víkend na Šumavě v místech, kde dávají dobrou noc nejen lišky, ale také rysi a vlci. Co si počít?