Muž u porodu: ano či ne

Muž u porodu – ANO

Autor: Marta Sovová

Napadá mě celá řada důvodů, proč by muž svoji partnerku doprovázet k porodu neměl. Zejména pokud o to jeden nebo druhý příliš nestojí a považují to spíše za povinnost, protože to tak přeci dělají všichni. V tomto případě přeci není radno kopírovat většinu, ale vždy se individuálně zamyslet nad tím, co opravdu chceme. Jaké jsou tedy správné důvody, které by muže u porodu měly nebo spíše mohly podpořit?

Podívejme se do historie

Můžeme se právem domnívat, že vždy šlo zejména o ženskou záležitost a vlastně tomu tak dlouho v historii v civilizované společnosti bylo. Z různých zdrojů, zejména z knih a magisterských či bakalářských prací dostupných na internetu, jsem vyčetla následují zajímavosti:

Pravděpodobnost, že by se někdy v pravěku, starověku nebo i středověku muž zúčastnil porodu jako opora pro rodící ženu je velmi malá a důkazy o tom bychom hledali jen těžko. Muži, pokud vůbec, přicházeli k porodu jako lékaři a ranhojiči teprve v případě nějakých komplikací, kdy už nestačily síly porodní báby. V období vlády církve byli od porodů dokonce přímo odrazováni, protože podle svrchnosti šlo o něco ďábelského a nečistého a porodní báby byly samozřejmě náležitě démonizovány.

Kde muži nechyběli

Přeci se prý i v takovém světě našly kultury, kde měl muž – partner u porodu své místo, a sice mezi Indiány. Těm byly nějaké konvenční zvyklosti civilizovaných společností ukradené. Je pravda, že některé kmeny byly v takových situacích, mírně řečeno, brutálnější. Například muži apačských žen, prý spouštěli své družky při porodu ze stromu uvázané v podpaží a na zápěstích liánami. Poté je uchopili za břicho a začali se houpat, aby společně s gravitací pomohli rozhýbat porodní mechanismus.
Naštěstí nebyli všichni takoví. Naproti tomu indiánky z kmene Sia se ve své těžké hodince dočkaly příjemného pohodlí. Zabalené do deky mohly sedět na nízkém stolku nebo vstát a libovolně se pohybovat. Během velkého finále pak žena klečela ve speciálním pískovém loži objímajíc svého muže, zatímco jí záda podpírala porodní bába, která rodičku zároveň masírovala.

Na druhou stranu, ne ve všech kmenech byli muži aktivnímu účastníky porodu. Někdy pouze museli pro svou ženu postavit speciální chýši a odejít. Musím se přiznat, že tato varianta je mi v něčem velmi sympatická a věřím, že ženy, které v těhotenství také postihl kočičí syndrom, mě pochopí.

Mé nejhlasitější ANO

Existuje jeden důvod, který mě jednoznačně utvrdil v tom, že chci porod prožít společně se svým mužem. Je to jednoduchá spojitost mezi početím a narozením. U toho prvního přeci partner bezesporu byl, a tak nevidím důvod, proč by měl chybět u toho druhého.

Není to tak dávno, kdy se porody ve velkém přesunuly z domácího prostředí do nemocnic. Je za tím spousta logických důvodů, které nebudu zpochybňovat. Na druhé straně tím proces narození ztratil svou intimitu. A není právě tohle důvod, proč chceme své partnery u porodu? Abychom získali alespoň trochu té intimity zpět?
Najednou muž přestává být pasivním pozorovatelem. Upřímně takového bych u sebe ani nechtěla. Aby hodiny a hodiny koukal jako péro z gauče, protože se na tu situaci vůbec nepřipravil (no, pravděpodobně i po pečlivé přípravě bude chvílemi koulet očima…). V závěru by na rozbolavělou ženu hystericky zakřičel pár: „Tlač! Tlač!“ a pak už by si nadšeně fotil čerstvě narozené miminko, popřípadě „selfíčko“ i s vyčerpanou družkou a novorozeňátkem, aby obrázek mohl kvapem rozeslat rodině a kamarádům. Tak takhle, pánové, ne!

Vzkaz pro muže

Pokud skutečně chcete svou ženu k porodu doprovodit, jste povinni se na to stejně jako ona sama připravit. Porod je sice stále záležitost její a miminka, ale vy jim oběma svou přítomností můžete pomoci nebo naopak přitížit. V dnešní době mají páry k dispozici řadu kurzů, cvičení a filmů.

Za sebe bych vám doporučila dokument Orgasmický porod, protože od té doby, co v něm jedna mladá rodička předvedla těsně před narozením svého potomka nefalšované sexuální vyvrcholení, ženy po celém světě beztak po ničem jiném netouží. Nemusím snad dodávat, že jí v tom velmi pomohl právě její partner. Ne, nedopouštěli se přitom nějakých ujetých orgií, stačil docela obyčejný dobře načasovaný něžný polibek. Můžu k tomu jen dodat: Něžnostmi jsme počali, a tak věřím, že nám mohou pomoci i porodit.

Muž u porodu – NE

Autor: Karolína

Žijeme v době, kdy se muži ohánějí vařečkou a vysavačem stejně šikovně jako my ženy. Mnoho žen zase zvládne v autě dolít olej, ví, jakou směs doplnit do chladiče a do kdy platí dálniční známka.

Pokud se v páru sejdou ti, kterým nové dělení, respektive sdílení rolí nevadí a vyhovuje, je všechno v pořádku. Stejně tak není špatně, je-li žena „od přírody“ hospodyňkou a potřebuje k sobě pořádného macho chlapa. Chci tím říct, že to jak člověk žije, je jen jeho věc a zodpovědnost a názor okolí je vedlejší.Přestože jsem osobně pokroková, jsou věci, ve kterých zastávám spíš konzervativní postoj. A tou je třeba právě porod. Z mého pohledu je to ryze ženská záležitost. Muž prostě nemá možnost vcítit se do věcí, které právě prožíváte. Vidí vás trpět a on sám trpí svou bezmocností. Ze svého okolí navíc vím, že většina mužů svou partnerku u porodu doprovázelo jen proto, že si to přála. Nebo dokonce vyžadovala. Tlak, je to, co mi na tom připadá nejhorší. Ať už tlak okolí: „Ty tam jako nejdeš, jo? Srabe!“ a nebo partnerčin: „Přece mně v tom nenecháš samotnou??? Já tě tam chci!!!“
Tím nechci říct, že jsem hrdinka, která chce všechno zvládnout sama. Ostatně většina porodníků doprovod k porodu doporučuje, už jen z důvodu, že v běžném nemocničním provozu se vám přidělená porodní asistentka bude věnovat sotva pár minut za hodinu, než dojde k finále. A desítky minut či hodiny o samotě jsou pak nepředstavitelně dlouhé.

Já si za svůj doprovod vybrala maminku. Za prvé, je to můj nejbližší člověk a pak – je to žena. Žena, která má za sebou dva porody. Ví co se bude dít a tak dokáže být opravdovou oporou a zároveň se nehroutit z toho, co porod běžně doprovází. S partnerem jsme domluvení, že bude v porodnici přítomen, ale v klidu, na chodbě a třeba s oblíbenou knížkou. Svoje miminko si pochová hned, jak ho k tomu zdravotníci připraví a nemám pocit, že když mě neuvidí ufuněnou, zkrvavenou a vyčerpanou, nějak to sníží jeho obdiv, hrdost a lásku ke mně. Ty ve vztahu vytváří dlouhodobě mnohé jiné situace. Ostatně, myslíte, že kdyby byla přítomnost mužů u porodu zárukou toho přeceňovaného pouta mezi partnery, byla by současná rozvodovost padesát procent?

Chce-li se z jakéhokoliv důvodu váš partner porodu účastnit, je to fajn, přesto byste se měli domluvit na možnosti, že se v průběhu váš a nebo jeho názor změní. Prý se to stává. Domluvte si nějaké heslo, kterým mu dáte najevo: teď bys měl odejít. Může to být váš nepříjemný pocit, porodní komplikace a nebo uvidíte, že si váš muž nabral víc, než zvládá a pomalu se blíží ke zhroucení.

Tak či tak, den porodu je váš den a je jedno, jestli vás bude doprovázet manžel, dula, kamarádka nebo někdo z rodiny. Důležité je, aby tam s vámi byl doprovod dobrovolně a rád a společně s nemocničním personálem vám pro tuto velkou událost zajistili co nejpříjemnější podmínky. Ať už je tím pro vás cokoliv.

Jak hlasujete vy?

 Nahrávání ...