Když jsme se s velkou slávou, narvaným autem, plně naloženou střechou a vozíkem poprvé nastěhovali na pár dnů do naší maringotky, došlo mi, že ta správná sranda teprve začíná. Jak zvládnout zařizovat „domácnost“, fungovat v ní se dvěma malými dětmi, a ještě si užívat blízkost přírody plus nějakou tu romantiku k tomu?
Sdílej článek
Přípravy na stěhování mi zabraly několik týdnů. Probrat oblečení a vytvořit rozumný základ na všechny možné situace typu vedro nebo zima, sucho i mokro, který můžeme postrádat a nechat celou sezónu v maringotce, byl asi ten nejrychlejší úkon.
Promyslet, jakou všechnu eko kosmetiku a drogerii budeme potřebovat, taky šlo celkem rychle. Ale poshánět od celé rodiny vybavení do kuchyně, promyslet a naškatulkovat všechny ingredience potřebné k vaření, promyslet velikost a typ barelů na vodu a tisíce dalších kroků, to mi zabralo zbytek času (a už tak dost omezené mozkové kapacity).
Zabalení do auta měl naštěstí na starosti manžel, takže tenhle obří kreativní úkol jsem s nadšením naložila na jeho hrb. Do holínek jsme cpali kořenky, holínky vtěsnali do šuplíčků skříňky a skříňku nacpali mezi dětské autosedačky. Každý milimetr prostoru byl využitý na 100 %, možná i na víc.
Vybalení a uspořádání maringotkové domácnosti byl ten nejsnadnější krok. Zabral jen celé odpoledne. A pak to přišlo. Mladší syn, v tu dobu ještě plenkový, potřeboval přebalit. Ale jak umýt totálně hnědé dítě v místě bez tekoucí vody?
V tu chvíli mi došlo, že romantika a hygiena se u nás rozhodně kamarádit nebudou. Syna jsme napoprvé vyráchali v potůčkové vodě s pocitovou teplotou asi 4 °C, takže další dny si každé kakání důkladně promýšlel. A já si rovnou vyzkoušela, jak se cítily ženy před několika staletími, když jsem se následující půlhodinu snažila oblečení vrátit k původní barvě a vůni (což se mi stejně nepodařilo).
Abych to zkrátila – než jsme našli systém, jak denně transportovat vodu z potůčku, jak vyladit proces mytí rukou, nočníkování, mytí nádobí a všeho dalšího, léto skončilo. Naschvál nepíšu, kterého roku mám na mysli.
Moje další romantická představa – pití čisté vody nabírané pár metrů od pramene – vzala za své hned po prvním pokusu. Voda plná „přírody“, jílu a bahna k osvěžení dvakrát neláká, občas jsme dokonce po umytí špinavější než před ním. Ale na mytí těla a praní prádla, proč ne?
Když teda před večerním mytím při svitu svíček z obří dětské vaničky, kam se musíme vejít i my, dospělí, vyženeme všechny slimáky. Nevím proč, ale děti se s negumovými zvířátky koupat nechtějí.
S každým dalším úkonem mi docházelo víc a víc, že tenhle život nejsnadnější nebude. Každá činnost trvá minimálně pětkrát déle a znamená dvacetkrát víc kroků a úkonů, obvykle s jedním dítětem na ruce a druhým za zadkem.
Chcete například uvařit těstoviny a připravit k tomu hromadu čerstvé zeleniny, aby si každý vybral podle své chuti? Docela easy recept, že?
Tak jdeme na to: Vezmete hrnec, sejdete pět obřích schodů, zvednete dvacetilitrový barel pitné vody a odlejete si do hrnce. Hrnec odnesete po pěti obřích schodech do maringotky, obstaráte plynový sporák. Dojdete s mísou plnou zeleniny ven k barelu a nalijete do ní vodu. Odnesete mísu dovnitř, opláchnete zeleninu, a protože místa v kuchyni (vlastně v celé maringotce) není nazbyt, rovnou odnesete mísu ven, vylijete vodu do kýblu s mírně našpiněnou vodou, vyškrábete se zpátky do maringotky. Hned na první pohled si všimnete, že jste zapomněli umýt okurku, kterou děti vyžadují ke každému jídlu. A můžete zase vyrazit ven pro vodu.
Dobře, kroků na každý úkon potřebujete možná ještě víc.
Nevím, jak jste na tom se stravováním vy, ale my jíme jogurty, sýry, maso, navíc vařím vždy tak, aby jídlo zbylo i na další den. Ale jak tohle všechno zvládnout bez ledničky? Velmi jednoduše… nijak.
Doma jsem si sice vytiskla „kuchařku“ veganských receptů, ale promýšlení a plánování veganské stravy bez potřeby chlazení je pro mě ještě hodně vzdálená meta. Vidle mi do toho hází i naše „domácí“ zvířectvo, které nám chodí ožírat zásoby do vykopané jámy, které nadneseně říkáme „lednice“, ale taky občas ochutnávat zapomenuté mýdlo nebo odpadky.
A kde je ta romantika? Tu je potřeba hledat v detailech. Třeba při každodenní cestě k potůčku a zpátky s kolečkem nacpaným barely s 60 litry vody a dítětem navrch. Nebo při ranní procházce loukou, kdy sledujete východ slunce, osvěžuje vás rosa z vysoké nesekané trávy a vy v ní hledáte roztahané odpadky a rozbalené použité plenky. Nebo když máte chvilku jen sami se sebou, posloucháte cvrlikání ptáčků a zurčení potůčku, a u toho v ledové vodě perete pokaděné prádlo.
Jak říkám, romantika na každém kroku.
