Volné pokračování „Deníku opět těhotné matky“ aneb Den po dni až ke dni D.
Sdílej článek
40 plus 1
Ach. Je to tady. Jsem po termínu. Porod „před“ tedy ani do třetice nebude můj šálek kávičky. Naopak. Jsem definitivně kovaná v rození „po“.
Nevadí, podle data početí mám ještě dva dny. PO–HO–DA.
Vánočně si válím šunky, i když bez cukroví. Ale dala jsem si nedoslazovaný ovocný salát s tunou šlehačky. A kafe se šlehačkou. A nějaké „rawjakožecukroví“ taky se šlehačkou. A to mi ty Vánoce udělalo.
Fakt, že dítě nevyhnal z pupku ani bambilion doteků a vzkazů mířených nestoudně přímo k jeho uším, svědčí o pevnosti jeho charakteru. Evidentně si tvrdošíjně dokáže stát za svým. Smekám. Já bych dávno vylezla. Z pouhé zvědavosti! Ale především abych se přesvědčila o pravdivosti všech těch zamilovaných řečí a příslibů.
