Pamatuji si ten den úplně přesně. Ležela jsem na lehátku, když z úst lékařky zazněla věta: „Víte, že jste těhotná?“ Nevěděla, netušila, neplánovala. Přesto jsem měla radost. A taky si pamatuji větu přesně o týden později: „Je mi líto, ale děťátku nebije srdíčko.“
Sdílej článek
Ať už bylo dítě plánované nebo ne, zpráva o graviditě téměř vždy potěší a oznámení o samovolném potratu znamená šok. Jak se s tím vyrovnat?
Jde o přirozený proces
V první řadě je nutné si uvědomit, že rozhodně nejde o vaši chybu. Berme to tak, že příroda ví, co dělá, možná, že se miminko nevyvíjelo správně. Důvody potratu mohou být různé, většinou se vajíčko špatně uhnízdí nebo se nevyvíjí, jak má.
Přesto však spousta nastávajících maminek hledá chybu u sebe. Těhotenství není nemoc, a pokud lékař důrazně nepřikáže jinak, není potřeba se nějak výrazně omezovat, samozřejmě kromě konzumace alkoholu a kouření.
Pokud jste těhotná poprvé, je takové těhotenství, i když se špatným koncem, skvělá zpráva. Berte to tak, že jste zdravá a schopná otěhotnět. Zanedlouho už se můžete o dítě pokoušet znovu.
Reakce na potrat má několik fází:
- Negování – Nebudete zprávě věřit, budete ji popírat a tvrdit, že to není pravda
- Až přijmete realitu, budete zaplavená smutkem, každá maminka však reaguje jinak – některá pláče, jiná je navenek chladná.
- V další fázi o sobě zřejmě začnete pochybovat – co jste za ženu, když nejste schopná donosit dítě, jestli vás partner stále miluje, …
Ve všech případech je důležité mít u sebe někoho, kdo poskytne rameno na vyplakání, někoho, kdo vám bude naslouchat. Pokud nepomůže kamarádka nebo manžel, skvělou službu udělá i psychoterapeut. Pamatujte však na to, že je to pouze ve vás – pokud přemýšlíte pozitivně, budou se dít kladné věci a brzy už budete chovat svoje miminko.
_tip_
