Dětská rádia na Pigy.cz

Co radí otec na částečné rodičovské těm, co se chtějí vydat stejnou cestou? „V žádném případě na fulltime!“

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Na čas strávený na rodičovské dovolené s dcerkou Lilien vzpomíná policista a realitní makléř Lukáš Ferenc velmi pozitivně. S ženou podnikatelkou měli v podstatě společnou mateřskou, a nikdy tak nebyl na dceru úplně sám. Přesto dokáže ocenit, jak náročná je mateřská dovolená pouze v režii jednoho z rodičů. Na fulltime by to přesto chlapům ve svém okolí nedoporučil. Proč? Protože se obává o to, aby se nenarušilo pouto dítěte k mamince. Zajímá vás více o tom, jak chlap prožívá rodičovskou dovolenou? Přečtěte si náš dnešní rozhovor.

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Lukáši, z jakého důvodu jste se vlastně rozhodl, že půjdete na rodičovskou dovolenou?

Zkusím rozvést trochu myšlenku a důvody, které mě jako nastávajícího tatínka vedly k tomu, že na rodičovskou dovolenou nastoupím já. V podstatě to byla v našem případě jasná volba. Moje partnerka Verunka v té době podnikala. Vlastnili jsme velice dobře zavedený kadeřnický salón v Praze s mnoha spokojenými zákazníky. Zaměstnávali jsme na hlavní pracovní poměr dva kadeřníky a Verunka zde pracovala do té doby, co jí tuto činnost těhotenství umožňovalo. Já jsem již od roku 2006 zaměstnán u Policie České republiky a částečně jsem Verunce s provozem kadeřnictví pomáhal. Věděl jsem tedy, co a kdy je potřeba objednat, jak vyřídit objednávky klientů apod. Jelikož byla partnerka OSVČ a tedy by neměla nárok na peněžitou pomoc v mateřství, dohodli jsme se, že zůstanu doma a nastoupím na mateřskou, tedy rodičovskou, já. Partnerka si ponechala živnost a pokračovali jsme v podnikání. Moje úloha byla vést kadeřnictví a být otcem. Protože se nám narodila naše vysněná dcerka Lilien, tak jsme později podnikání odsunuli tak trochu na druhou kolej, což se na salonu bohužel podepsalo. V té době jsem se rozhodoval, zda se vrátím do zaměstnání, či nikoliv. Dcerce bylo asi 14 měsíců. Nakonec jsem se ale pustil do nového podnikání v oblasti realit jako realitní makléř. Viděl jsem v tom příležitost zajistit rodinu bez závislosti na zaměstnancích. To se později potvrdilo a realitám se věnuji stále. Dnes jsou malé skoro 4 roky a partnerka je s ní doma a plně se může věnovat její výchově.

Dobře, ale když se vrátíme ještě k počátkům, kdy jste byl na mateřské vy, jak to fungovalo? Muži si často představují, že mateřská dovolená je dovolená plná kafíček a povídání s jinými maminkami, jak to vidíte vy?

Popravdě jsem si něco podobného také myslel, než jsem to zažil na vlastní kůži. Domníval jsem se bláhově, že miminko dostane mlíčko, chvilku zařádíme a pak se budeme s kočárkem procházet v parku, sejdu se s přáteli u kávy a budu si užívat „dovolené“. Pochopil jsem celkem rychle, že takto to rozhodně nebude. My jsme ale navíc byli v jiné situaci, protože jsem na miminko nebyl sám. Byly jsme na to dva a jsem za to velmi rád. To krásné období jsme si užili společně. Nicméně byly i dny, kdy jsem se o dcerku staral celý den až do večera, protože některé dny Verunka odjížděla do salónu a pracovala.

Jak třeba vypadal váš běžný den?

Když si vzpomenu na úplné začátky, bylo to náročné. V běžný den, kdy jsem byl s Lilien sám, se úplně všechno točilo ohledně malé. Ať už hovořím o několikaměsíčním miminku, nebo o batolátku, pořád bylo co dělat. Příprava příkrmů, přebalování, koupání, učení se, hraní si. Práce u policie je ve srovnáním s tím procházka růžovou zahradou. Vzpomínám, že když už lezla po čtyřech a později běhala po dvou, nemohl jsem si ani v klidu dojít na toaletu, protože jsem se bál, co zase provede. Dnes už je to samozřejmě jiné. Lili se dokáže zabavit i sama, ale pozornosti vyžaduje stále mnoho, a i dnes je to pěkná fuška.

Co pro vás v roli rodiče na rodičovské dovolené bylo nejtěžší?

Nebudu jmenovat obtížná období, jako jsou prdíky, zoubky, trucování apod. To se vše nějakým způsobem dá zvládnout a přejít. Za mě je ale nejtěžší si uvědomit, jakým způsobem chcete vychovávat své dítě. Myslím, že to je nejdůležitější úloha rodiče. Vychovat své dítě tak, aby obstálo v dnešním světě a také aby se formovala osobnost dítka takovým směrem, který je vám blízký. V tom množství článků a odborných názorů se člověk pomalu ztrácí. My jsme zvolili cestu, která se pomalu začíná vyplácet a lze to krásně pozorovat na chování mé dcerky. Je velice učenlivá, chytrá, hodná a láskyplná. Aktuálně Lilinku čeká nový přírůstek do rodiny v podobě bratříčka. Každé ráno, když se vzbudí, dává mamince na bříško pusinky a říká: „Dobré ráno, bráško.“

A co vás na rodičovské naopak nejvíce bavilo?

No asi jako každého taťku dovádění a dělání blbostí. To byla a je vždycky ta největší legrace.

Vy jste zmínil, že jste povoláním policista, jak se na vaše rozhodnutí dívali vaši kolegové? Policie je přece jen poměrně maskulinní pracovní prostředí.

Ano, jsem policista a předmětem mého působení je aktuálně výuka nově začínajících policistů, kteří se přidali do sboru. Když jsem odcházel na rodičovskou dovolenou, v očích mých kolegů jsem byl „frajer“. Jeden kolega mi řekl, že by doma s dítětem nebyl ani za milion. Že je rád, že z domu ráno vypadne. Nevnímali to nikterak negativně, spíše naopak. Naše personalistka mi říkala, že z našeho útvaru jsem už asi čtvrtý muž na rodičovské dovolené. Myslím, že to z obdobných důvodů, jako byly ty naše, začíná být „trendy“ i jinde.

Doporučil byste něco mužům, kteří zvažují, že půjdou na rodičovskou dovolenou?

Pokud by mi někdo z mých přátel řekl, že se chystá jako otec na rodičovskou dovolenou a že bude skutečně na rodičovské na „fulltime“, tak mu doporučím, ať to nedělá. Trávil jsem s malou velmi mnoho času, ale dodnes vidím, jak je dcera připoutána ke své mamince. Je mezi nimi opravdu silné pouto, které podle mého názoru dítě potřebuje. Zejména malé miminko potřebuje cítit ve své blízkosti maminku, a to ani tatínek či kdokoliv jiný nemůže nahradit. Neříkám, že to takto udělat nelze, ale domnívám se, že někde v budoucnu se takto přetržené pouto v osobnosti malého človíčka projeví negativně. Pokud to někdo bude mít podobně, jako jsme to měli my, tak určitě doporučuji. Čas strávený s malou a to, že jsem mohl být blízko jejímu vyrůstání, je nenahraditelné. Jsem šťastný, že jsme se touto cestou vydali, a už se těším na opakování při druhém miminku.

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

Sdílej článek

Povězte nám svůj názor