17.–18. týden. A skutečně! Je to tady. Lehké zlepšení těhotenských nevolností se mi krajně nenápadně začíná otírat kolem kotníků. Snaží se vplížit nepozorovaně, nerušit, ale je natolik vítané a očekávané, že mu to nemůže projít bez fanfár. Posledních pár dní hlásím i více jak 48 hodin bez zvracení. Ne že by mě netrápily nepříjemné trávicí tlaky, ale mílovými kroky jsem se přiblížila k čemusi, co by se dalo nazvat funkčním stavem.
Sdílej článek
Hned jakmile odezní nejhorší období, otevírá se široký horizont. Prostor pro zážitky. Aktivity. Myšlenky. Úvahy. Schopnost regenerace našich tělesných skořápek je mimořádná.
Dohnala mě třeba první kapka lítosti nad tím, že je to nejspíš dozajista mé poslední těhotenství. Že tenhle požehnaný stav se blíží ke své půli. Že každá chvilinka božího zázraku, kterému říkáme život, se přítomností láme v minulost. Živě si dokážu představit, že hned příští léto budu pokukovat po těhotných ženách, na srdci ucítím záblesk intenzivní závisti, bodnutí lítosti, že už nemám klenuté bříško, ve kterém si spinká milovaná bytost, a tajně zatoužím po dalším požehnání. A protože všechny stopy po mých těhotenských mukách budou spolknuty v nenávratné propasti zapomnění, budu o tom reálně přemýšlet. Zastaví mě rozum, praktické uvažování a manžel. Večer ale dozajista strávím hledáním vlastních těhotenských fotek nebo videí a celá zoufalá zjistím, že jich mám žalostný nedostatek. Prokleju se za svou lenost a flákačství, kvůli kterému jsem ani v průběhu třetího těhotenství nezrealizovala žádné profi focení, ani předsevzatý těhotenský kalendář (každý měsíc jednu fotku rostoucího obvodu) a za svou neprozíravost, díky které tvrdošíjně na většině rodinných fotek dřepím vedle dětí tak, že břuch není vidět ani omylem. Nemluvě o totální absenci videí, nahrávek, zápisů apod. Stopy po mých těhotenstvích vzal vítr. Zůstaly jen vágní vzpomínky a dojem, že to snad ani není možné, že jsem někdy pod srdcem vůbec nějaké dítě nosila.
Činím tedy jednoduché rozhodnutí: aspoň jeden audiovizuální záznam o probíhajícím těhotenství týdně. Odteď. Hm, uvidíme.
Bohulibé předsevzetí, které má konečně co do činění se skutečnou krásou jiného stavu, brzy opět zastíní nepříjemnosti. Říkám jim familiérně „ký“ a „kva“. Nestojí mi ani za to je celé vyslovit. Otravné a zbytečné, prudící a únavné. Takové, co vás jen vytočí. Nic vážného, ale řešit se to musí. Je to kýla a kvasinka.
