Chtělo by to nějakou předporodní přípravu. Maliník? Lněné semínko? Napářky? Aniball? Masáž hráze? Pupalku? Kranio? Shiatsu? Akupunkturu? Cvičení? Ladění? Což o to, mám z čeho vybírat, možností nepřeberně. Jenže…
Sdílej článek
Zatím jsem se zmohla jen na dvě návštěvy fyzioterapie. (Byly výživné: Povolování svalů pánevního dna je slušný masakr. Odblokování hrudní páteře taky. I péče o kříž a hýžďové svaly bolela. Ale je fakt, že další dva dny mi bylo řekněme pohodlně.) A to je, co se předporodní přípravy týká, zatím vše.
Základní kámen úrazu vidím v tom, že moje dula už několik týdnů v podstatě nekomunikuje. Vždycky mi napíše, že se ozve, až bude moct, ale následuje jen mlčení. Ráda bych si s ní jen tak těhotensky pohovořila. Ráda bych se nechala nasměrovat. Bez jejího vedení a instrukcí ve mně vítězí lenost. Vymlouvám se na to, že žádnou přípravu nepotřebuju. Tělo porod zvládne samo. Nemusím nic. Ale tak nějak tuším, že až se budu potácet v bolestech na pokraji života a smrti, budu strašně vděčná za podporu, kterou mi poskytne fakt, že jsem se na fyzickou ani psychickou přípravu nevyprdla.
Nezbývá tedy než doufat, že se ozve a rozhoupe mě k aktivitě. Protože pravděpodobnost, že v sobě sama od sebe najdu dostatek vůle vytáhnout štafle a vylézt do horních pater špajzu pro bylinky nebo zajít do DMka pro semínka a olej na hráz, je bohužel mizivá. Je totiž zase deset večer a děti usnuly před chvílí. Jsem vyždímaná. Chci zapnout Netflix, přečíst si knížku, vypnout hlavu a nedělat nic. A nic na tom nemění ani fakt, že na štafle zrovna koukám a kolem obchodu chodíme denně. Jsem normální flákač. Ale uvědomělej. Protože svědomí mě pálí a nedává mi spát. Cítím se jako trucovitý záškolák, který chce, ale nemůže, protože se z neznámých důvodů nedokáže rozhoupat k prvnímu kroku.
Ach, jak ty tři děti zvládnu? Dokud je to maličké uvnitř, potřebuje pramalou péči. Ale až se narodí? Co ty bezesné noci? Co všechny ty potřeby mnohočetné rodiny? Taky před nimi budu zavírat oči a vymlouvat se na to, že se to nějak zvládne i bez mojí aktivity?
Je nejvyšší čas začít trénovat vůli a houževnatost, především kvůli sobě. Už jen proto, abych se z toho pak nepo… Přestanu dávat zodpovědnost za přípravu dule a pěkně ji vezmu do vlasních rukou. Já budu rodit. Já budu pečovat. Já budu za chvíli trojnásobná máma. Tak jo. Dá se začít třeba tím, že vytáhnu štafle a zítra zajdu do DMka. Už není pádných výmluv, včera bylo pozdě. Začnu trénovat péči o tři tím, že se připravím na porod. Ale až zítra. Nebo pozítří. Teď na to prostě nemám.
