39. týden. Nejradši bych porodila hned teď a tady. Jako kočka. Zalezlá v bezpečném tmavém koutě vzadu v bytě, pod pavučinou, nepozorovaně a rychle.
Sdílej článek
A v zubech pak přinesla novorozené mládě představit ostatním. Příjemné fantazírování, vzrušující! Anebo bych se zítra ráno mohla vzbudit s vlasatou hlavičku na půl cesty. Jen bych houkla na muže: „Chytej!“ Zase fantazie, ale rozzářila mi oči…
Mám teď hodně takových více či méně nereálných představ. Přání, snů, tužeb, proseb, modliteb. A všechny jsou o porodu… Hm. Nevíte proč?
Dokonce i tahle zdánlivě na pravdě založená vidina letošního adventu končí tamtéž. A přitom se ještě v říjnu zdálo, že by to nemusel být tak úplně přelud: Předvánoční setkání s přáteli, objímačky a líbačky, koncerty vážné hudby nejen z rádia, ale v promrzlém kostele nebo vyhřátém Rudolfinu, divadla a afterparty, večírky v barvách Vánoc, svařáky a palačinky na zasněženém náměstí, děti na sáních, červené tvářičky, prokřehlé návraty do rozehřátého domova provoněného skořicí, jehličím a čerstvě upečeným perníkem – program nacpaný k prasknutí, během kterého není čas na sci-fi porodní představy. A pak, při vánočním úklidu, který se jako vždycky nestíhá, tak příjemně nestíhá, protože se přeci jen nakonec zázračně stihne, sílící kontrakce, ale tak jako za odměnu, bez úsilí a bez dřiny, prostě je to tu, rodím. A za chvíli je jasné, že už jdeme do finiše, střihneme si porodnici tak tak na tlačení ve výtahu, z výtahu rovnou na šestinedělí, pač na porodní box už není proč, a ráno už zase tradá ambulantně domů. Vyspíme se nerušeně dva dny, při kojení doladím úklid a je to tady, Štědrý den…
CHA! Cha, cha. Dovolte, abych se zasmála. Dokázala bych z fleku napsat knihu. Jmenovala by se „Příliš sladké bludy“. A byla by naprosto o všem, jen ne o realitě.
V období pohádkového adventu tu máme domácí vězení, nulový kontakt s živým uměním a bolavou absenci přátel (volání a chatování s prominutím nepovažuju za plnohodnotný kontakt, je to chabá náhražka). Sníh jsme viděli možná tak na obrázcích od Lady a děti naprosto netuší, co v sobě pojem „saně“ doopravdy ukrývá: svist, adrenalin a naražené kostrče. Termín mám pozítří, úklid hotov tak dávno, že už by to zase chtělo, a o kontrakcích si můžu nechat leda tak zdát. A to celé je napěchované do bílých stěn bytu. Náš letošní advent má odlišnou chuť.
