Dětská rádia na Pigy.cz

Deník opět těhotné matky. Epizoda 8: Jen blbá rýma

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Nevolnosti lehce ustupují. Bříško se začíná rýsovat. S nasazením zbytku sil se snažím zapojit zpět do společenského života: kývám na nabídku strávit odpoledne v oboře Hvězda. Bude to fajn!

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Kámošky a všechny naše (už nepočitatelné) děti na kolech. Jak zavěsím, už jsem vyčerpaná. Čeká mě výlet, který je za běžného provozu spíše tím méně náročným a více příjemným způsobem, jak trávit čas na mateřské, ale momentálně se obávám, že už jen příprava na něj bude náročná tak, že příjemné to rozhodně nebude.

Sbalit kola, přilby, náhradní oblečení, svačinky, pitíčka a čepice, možná bude pařák, takže brýle, ale možná bude i pršet, tak raději pláštěnky, a speciálně pro mě tašku delikátně vybraných pochutin, místy spíš nechutin, abych mohla bez přestání zajídat. Příslibu setkání jsem zkrátka hořce zalitovala, už když jsem ho dávala.

„Nebuď labuť!“ ozval se můj starý dobrý vnitřní našeptávač jménem dříč až na dřeň neboli blázen bez soudnosti neboli neúnavný pohon aktivního života. „Tak dlouho jsi nikde nebyla! A co teprve děti! Víš, jak budou nadšené? Prostě to nějak musíš dát!“ Jasně, že jo. Člověk to vždycky tak nějak dá.

Teď když vím, jaké pokračování si hvězdný půlden vynesl, už bohužel žádný protiargument nemám. Prostě to byla blbost. Chodit vyčerpaná a oslabená mezi lidi se nevyplácí.

Stavila se totiž i kámoška, které nebylo moc dobře. „Mám trochu rýmu, ale spíš jsou to jen nějaký alergie, víš?“ odpověděla na trefně poznamenané: „Co ti je? Vypadáš hrozně! Jsi nějaká opuchlá!“. A nakonec z ní vypadlo, že měla i nějakou tu teplotku, ale protože to je jen blbá rýma, tak doma nezůstala.

Od určité doby mi tahle bezohlednost otvírá kudlu v kapse. Neřeším každou rýmičku, ale teploty už jo. Prostě je rýma, a je nemoc. Nemoc je, když je člověku blbě konstantně a může mít i teplotu. Rýma je, když někomu sem tam teče z nosu, vysmrká se a tím to končí. Rýma může být nemoc, ale taky nemusí.

Večer jsem byla nejen urvaná, ale měla jsem pochmurný pocit, že na mě něco leze. Asi blbá rýma, říkám si. Děti byly z odpoledne nadšené, za což jsem byla ráda. Za netěhotného provozu by mi to ke štěstí stačilo. Olízala bych si rány a šla si lehnout se slastným dojmem, že jsem aspoň dobrá máma. Ten večer jsem ale byla ráda jen jako zdálky, protože moje obvyklé nadšení se asi vyzvrátilo kamsi do záchodů. Tedy vytratilo. Emoce mám za sklem. Jde mi stále jen o přežití, i když už je mi líp.

Často myslím na to, v jakých podmínkách musejí těhotné ženy někdy přežít a jak jim u toho musí být. Při tvrdé práci, na útěku, ve válečných zónách nebo třeba kdysi v koncentráku. Bez pomoci, bez podpory, bez rodiny, ve strachu o život. Myslím na ně. Já se mám tak skvěle, opravdu.

Nicméně, na prožívání radostí mi síla nezbývá. Věřím, že je to dočasné, že je to jen období. Hle, moje rodičovská mantra se dobře hodí nejen při výchově. Těším se na příval životní energie. Až mě zaplaví vlna tvořivosti a aktivity, chuť jít na procházku, plavat nebo jet na výlet, zacvičit si. Až pocítím potřebu si hrát s dětmi a těšit se z jejich lásky. Až znovu zažiju euforii z přípravy dobrého jídla, pochutnání si na něm v rodinném kruhu. Prostě na normální, obyčejný každodenní život. Nemůžu se dočkat, až opustím úzkoprsá měřítka toho, kam si lehnout, kam se složit, co sníst, abych to udržela, a kam jít, aby mi bylo co nejméně zle, případně, aby tam byl prostor, kde se dá elegantně zvracet.

No a do tohoto rozpoložení jsem se dalšího rána probudila a bylo mi divně! „Hm, divně. To ti je přece furt! Raději se moc nezkoumej, ať se nerozhodíš nežádanou diagnózou!“ vedu sama se sebou v panice tichou hádku. „Ale vždyť já úplně hořím… Nene, je jen dusno před bouří… Kdepak, to není dusno! To je uvnitř mě, bolí mě nesnesitelně celé tělo! Hele, nebuď padavka a hypochondr! Víš co? Jdu pro teploměr!“

Ano. Byla tam. Jasný zásah chřipky! Trefa do těhotné v prvním trimestru.

Horečka, krk, klouby, oči, hlava. A já tak naivně věřila na těhotenskou imunitu. Pche! Byla jsem tak hloupoučká! Po týdnech důsledného zvracení a mučení se na sucharech nemůžu přece mít v sobě skoro žádné obranyschopné síly! Průběžně očekávám, že mi vypadají zuby a vlasy a klouby mi odtečou z těla v potocích aerosolu, takže už budu napořád nehybně splývat se svým okolím. Tak jak jsem se mohla ubránit nějakému infekčnímu „sajrajtu“?

Má první společenská akce tak byla na delší dobu zase poslední, což jsem si oplakala. Přišla jsem o dlouze plánovanou událost roku: rozloučení se svobodou jedné blízké kamarádky v podobě rituálního setkání u ohně. Budou tam všechny mně drahé. Já ale ne. Dokonce i ta holka, co mě nakazila, se akce normálně zúčastnila, protože už prý byla „skoro úplně fit“.

Já ležela doma a bylo mi na umření.

Modlila jsem se za zdraví miminka a snažila se vytěsnit, jak v prvním trimestru může být chřipka nebezpečná.

Paralelně, horečkou obluzená, jsem řešila, kdo, kdy a kde vyzvedne/převeze/zabaví/obstará děti.

V lékárně jsem nechala asi 1500 Kč za homeopatika.

Za tři dny jsem z toho byla venku za pomoci tak 2000 malých bílých kuliček a 3 paralenů. Ale byl to teda strachopudný opruz.

O dva dny později mi volal můj endokrinolog: „Máte příšerný výsledky! Ty dávky euthyroxu musíme okamžitě zvýšit. Na gyndě jsou spokojený?“ „Jo, zatím snad jo, já nevím, byla jsem na kontrole dávno, už je to víc jak 14 dní,“ pípnu nesměle, celá rozhozená. „No tak snad jo, uvidíme. Zvyšte to ale!“

Tak to je bezvadný. Chřipka a teď tohle. Za 14 dní jdu na screening. A polije mě hrůza. Pokropí mě zvenku. A zaplaví uvnitř. Strach a panika. Ach jo! Já si tak moc přeju, ať je tentokrát vše v pořádku! Prosím! Zdravé dítě! Už žádný další potrat nebo nějaké další průšvihy. Prosím. Co můžu udělat? Nic. Modlit se a čekat. Modlit se a čekat. Modlit se a čekat… Ale kamsi se mi vytrácí optimismus…

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

    [recaptcha id:contactRecaptcha]

    Sdílej článek

    Povězte nám svůj názor