Dětská rádia na Pigy.cz

Dětská soutěživost – podporovat ji, nebo ne?

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Soutěživost, ať chceme nebo ne, nás provází celý život. Pocit, že jsme v něčem nejlepší nebo minimálně lepší než okolí či my sami v minulosti je hnacím motorem k tomu, abychom se zlepšovali, vyvíjeli, abychom neustrnuli nebo nezlenivěli natolik, že to pro nás bude destruktivní. Soutěživost je do určité míry přínosem, abychom obstáli před konkurencí. Může být zábavná, je-li v mezích hry, která nikomu neublíží, ale neměla by přerůst v potřebu být první za každou cenu.

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Pokud soutěživost přeroste zdravou míru, stává se takové prostředí nebo osoba nepříjemným a neúnosným. Lidé závislí na výhře mohou rozbít celý kolektiv, ať už dětský, nebo pracovní, i rodinné, partnerské či přátelské vztahy.

Soutěživost mezi dětmi

Soutěživost v dětských kolektivech je podporována od útlého dětství, mnohdy i přímo v rodinách. Děti jsou nuceny srovnávat se s ostatními, místo aby bylo poukázáno na jejich přednosti. I jinak nadané dítě si může odnést frustraci a pocit outsidera, pokud není úspěšné právě v oblasti, kterou preferuje pedagog. Ještě horší mohou být pocity dítěte, které se srovnává se sourozencem, ať už samo, nebo ho k tomu nutí rodič. Naprosto banální situace tak mohou vyvolávat nepříjemné stavy trvající celý život, pocit méněcennosti, nedostatek sebevědomí a sebeúcty.

Proč by například mělo dítě usilovat o jedničku v předmětu, na který je očividně slabé, když může zazářit jinde? Úspěchem by mělo být pochopení látky, uvědomění si, proč by mělo dítě tyto informace znát, a nikoliv pomíjivá jednička.

I v dětských kolektivech může být kladen důraz na individualitu a spolupráci, která celý tým a jeho výsledky posune na špičkovou úroveň i bez pocitu, že někdo musí být bezpodmínečně nejlepší a někdo naopak skončit na posledních příčkách. To ovšem v českém školství není zatím moc samozřejmé.

Zdravá soutěživost

Jiná situace je u dospělých lidí, kteří si v rámci teambuildingu užijí nejrůznější soutěže, opět jako hru. Tam je odreagování žádoucí, ale ani zde by neměla být soutěž použitá jako motiv k získání nejlepších výsledků (např. že nejlepší pracovník dostane špičkovou odměnu). Taková soutěživost může rozložit i kolektiv dospělých lidí.

Důležité je umět se prosadit, to potřebuje každý, aby byl spokojený, sebevědomý, úspěšný. Je potřeba na sobě pracovat, posouvat se k lepším výsledkům. Nesmí to být ale na úkor ostatních. Nedostatek ohledu a respektu, potřeba soupeřit a vždy vyhrát či neschopnost ustát prohru vede k rozpadu vztahů.

Zdravá soutěž

Děti se porovnávají samy mezi sebou a nemusí je k tomu nikdo vybízet. To je přirozené. Pokud je dítě výrazně nadané v nějakém oboru a chce své znalosti či dovednosti porovnat v soutěži se stejně nadanými dětmi, nemusí to být na škodu. Dítě pozná svět „svého“ oboru, může se v něm profilovat a zdokonalovat, může získat informace, ke kterým by se ve výuce nedostalo. V budoucnu mu tyto zkušenosti mohou pomoci uspět na profesní úrovni.

To ale není přirozené prostředí běžné třídy základní školy, kde jsou děti více či méně nadané a bystré v různých oblastech. Zde pro takové soutěže není prostor. Soupeření mezi dětmi, rozdělování tříd na „lepší a horší“ polovinu, ukazování si na ty „horší“ a nálepkování nemá se zdravou soutěží nic společného a může pro děti se slabší povahou skončit až fatálně.

(Domácí) škola hrou

Tak, jako se dítě musí umět zdravě prosadit v kolektivu, aby mohlo prospívat, musí se umět naučit prohrávat. Mělo by vědět, že pokud není v něčem nejlepší, neznamená to, že není dobré nebo že není nejlepší v něčem jiném. Že prohrou svět nekončí, že jen v dané situaci byl zrovna někdo jiný lepší, úspěšnější nebo měl zkrátka více štěstí. Prohra je ideální příležitost k vlastnímu růstu. Neúspěchy se v životě dostaví. Nepomůže ani to, když budeme dítěti zametat cestičky, naopak.

Pokud budeme v dítěti více než soutěživost podporovat tvořivost, můžeme ho naučit dostat se k požadovanému cíli. To lze trénovat už při hře, kdy zvolíme jinou než tu zaměřenou na soutěž. Tedy hru, která podporuje postřeh, paměť, kreativitu či představivost. Dítě to může obohatit podstatně více. Po prohře ve člověče, nezlob se může následovat nával vzteku, to ale není důvod nechat dítě záměrně vyhrát. Pokud je dítě schopno v afektu poslouchat, je dobré mu vysvětlit, že prohra není nic špatného, naopak, že umět prohrát může být svým způsobem také vítězství. Pláč a agresi u dítěte po prohře nepotlačujte, nechejte ho si takovou situaci prožít a mluvte o ní později. Příště můžete zkusit týmovou hru, aby na případnou prohru nebylo samo a vidělo váš vzor, jak se se situací vyrovnáváte vy.

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

    [recaptcha id:contactRecaptcha]

    Sdílej článek

    Povězte nám svůj názor