Odjakživa jsem tíhla ke spolupráci s neziskovými organizacemi, ale vždycky to bylo spíše na dálku. A tak jsem se jednou rozhodla, že spojím příjemné s užitečným a konečně začnu někam docházet.
Sdílej článek
Jenomže jsem si neuměla představit, jak bych to na rodičovské dovolené dělala, znáte to, hlídání a podobně. Osudnou se mi stala cesta tramvají, kde jsem uviděla leták vyzývající k tomu, abychom se zapojili do dobrovolnické činnosti v domově důchodců. Bylo jasno!
Zkontaktovala jsem pracovnici Adry, která má všechno na starosti. To, že jsem plánovala s sebou brát dceru, nebyl problém, naopak to moc mile přivítali. Na školení jsem dokonce potkala další maminku s dítětem. Dostali jsme informace o tom, jak dobrovolnická pomoc probíhá, jaké problémy či překážky mohou nastat, a šlo se „na věc“.
Že si dobrovolník se seniorem sedne, to se vůbec nemusí povést na první dobrou. O to se starají sociální pracovnice přímo z domova – sepíšou, jací jste – výřeční, málomluvní, jaká jsou vaše hobby, třeba čtení knih nebo pletení – to všechno vás může se seniorem spojovat nebo naopak. Potom se zeptají přímo seniora, jestli vůbec mají zájem o to, aby k nim někdo docházel.
Já si takhle našla babičku Marušku. Je to ležák, z nemocničního lůžka se dostane jen velmi těžko, takže jí každá návštěva dělá radost. Chodíme k ní jednou týdně a musím říct, že jsme se opravdu sblížily. Dostala jsem od ní recept na české koláče, háčkujeme společně dečku, rozebíráme všechny drby světa a máme za sebou i natáčení dokumentu pro dobrovolnickou konferenci.
Být dobrovolníkem v domově seniorů je skvělé. Jestli se něčeho vážně bojím, tak je to stárnutí a to, že budu sama. Neuvěřitelně mě těší rozdávat radost někomu jinému, a když vidím, jaké ta hodina a půl týdně dokáže zázraky, vím, že to stojí za to. Vím, že se babička Maruška na mě i dceru těší a my se těšíme na ni. Přínos to má i pro dceru.
Otevřeně se bavíme o tom, jak to v domovech důchodců chodí, proč babička nemůže chodit a že bychom se ke starým lidem měli chovat s úctou. A tak po cestě sbírá kaštany, oříšky nebo jiné poklady, které venku najde, a rozdává je i ostatním babičkám, které v domově potká. Možná, že je v těch oříšcích pro babičku Marušku splněné přání, aby nebyla sama.
_tip_
