Dětská rádia na Pigy.cz

Jak mluvit s dětmi. 2. díl: První slova

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Každý rodič se těší, až miminko pronese své první slůvko, a je mu v podstatě jedno, jestli je to máma, táta nebo bába. Co tomu ale předchází a jak se miminko při prvním slůvku cítí? To vše si prozradíme v druhém díle seriálu Jak mluvit s dětmi.

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Skutečná řeč miminka nezačíná u prvních slůvek, ale ještě mnohem dříve. Nejprve přichází na řadu zvuky, které zní jako slova. My si i dokonce říkáme, to je skvělé, naše miminko poprvé řeklo „táta“, ale věřte, že když vaše půlroční dítě řekne něco jako „táta“, tak ještě ani samo význam pořádně nezná. Pozná ale, že vás tímto zvukem potěšilo a začne slovíčko používat častěji a až později pochopí z kontextu rozhovoru, jaký má daný zvuk/slovo význam.

Kontext je klíčový

A právě kontext je klíčový pro učení se prvních slov a správné chápání jejich významu. Například když dítě vidí, že se blíží kočka, je dobré opakovat „čičí čičí“. Totéž pokud uvidíte pejska – je dobré říct „podívej, pejsek, haf“. Později už samo dítě zvukem „haf“ oznámí, když uvidí nějakého psa v okolí. Pokud se tak stane, tak počítejte s tím, že dítě čeká na vaši odpověď. Tedy musíte potvrdit, že vidíte to stejné a že dítěti rozumíte. Ideální odpověď by pak měla vypadat takto.: „Ano… pejsek… dělá haf… tamhle jde… vidíme ho.“ Uvidíte, že miminko bude mít velkou radost, že s vámi vede velký rozhovor.

První slovo

Děti obvykle začínají podstatnými jmény. Nejčastěji jsou to slova označující osoby, které o ně pečují, dále dopravní prostředky jako auto, autobus, letadlo, případně zvířata – pes, kočka a pak také jídlo nebo dudlík. Tato slova se ale nutně ještě nemusí podobat skutečným slovům a mohou znít zcela odlišně. Například zvířátka děti označují citoslovci, kterými napodobují jejich zvukové projevy. Jídlo zpravidla označují ze začátku jako „ham“, letadlo je „éro“, dudlík „dudu“ apod. Není dobré hned od začátku děti tyto výrazy přeučovat a snažit se jim do hlavy dostat správný výraz. Naopak je daleko lepší ukázat dětem, že jim rozumíte, vyslovit slovo správně a tím je povzbudit k dalšímu mluvení, například: „Ano, éro – letadlo“, nebo „správně ham – oběd“ atd.

Rozvoj slovní zásoby

Ve 14 měsících zná dítě zhruba 5 výrazů, ve dvou letech je to ale už více než 200 slov. Když dítě začne aktivně používat větší množství slov, tak k nim měsíčně přidává dokonce dalších 50 výrazů. Nejde ale o pravidlo, protože tento proces – učení se mluvit – se nevyvíjí rovnoměrným tempem, a zatímco jeden den slyšíte u dítěte třeba 10 nových slov, tak pak například týden se nemusí nutně naučit ani jedno. I v tomto procesu vývoje jsou totiž přestávky.

Na co si dát pozor

  1. Komolení slov – většinou na začátku děti komolí slova tak, že je zkracují (zpravidla spojí pouze dvě slabiky), vynechávají nebo zaměňují obtížné hlásky – například picezna (princezna), liba (ryba), šeska (švestka). Vždy je dobré po dítěti slovo zopakovat správně, aby slyšelo správnou variantu a do budoucna slova říkalo správně.
  2. Vztekání – může se stát, že často dítě řekne nějakou zkomoleninu slova a vy nevíte, co tím zamýšlelo a nemůžete to po něm tudíž zopakovat. Dítě se pak začne velmi vztekat. V tomto ohledu je dobré nenechávat dítě ve vzteku, ale raději mu odpovědět: „Opravdu?“ nebo „Ano, máš pravdu“ a převést řeč jinam.

Jak probíhá proces učení?

Receptivní a expresivní složka jazyka nejsou u dětí zpočátku v rovnováze. Je to podobné, jako když se učíte v dospělosti cizí jazyk. Také nejprve rozumíte velkému počtu slov, ale neumíte je aktivně používat. Význam slova, které dítě začne používat, chápe často velmi široce. Proces učení vypadá tak, že nejprve dítě slovu velmi dobře rozumí, poté jej několikrát použije a skrze vás si upřesňuje význam daného slova v kontextu. V praxi si to představte tak, že nejprve jsou všichni muži, které vidí, táta. Takže se často stává, že i řidiče MHD nazve dítě tátou, stejně tak prodavače v obchodě apod. Pokud se tak stane, je dobré dítěti říct: „To je pan řidič, tatínek je vedle tebe.“ I když je slovo řidič pro dítě velmi obtížné a určitě si jej hned nezapamatuje, tak i přesto si zapamatuje, že pan řidič není táta a vytvoří si tzv. prázdný pojem (pán, co řídí autobus), ke kterému až později přiřadí nějaké pojmenování. Jakmile se s tímto pojmem ještě několikrát setká, osvojí si ho pak již správně.

A jaká slova poprvé zazněla u vás doma? Pochlubte se nám v komentářích.

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

    [recaptcha id:contactRecaptcha]

    Sdílej článek

    Povězte nám svůj názor