Jak přežít období vzdoru

Nejdřív trocha teorie

Jedno z nejnáročnějších období ve výchově, tak by se dalo popsat období prvního batolecího vzdoru. Je součástí vývoje osobnosti dítěte a souvisí s jeho osamostatňováním a odpoutáním se od závislosti na mateřské osobě. Někdy okolo dvou let dochází ve vývoji k důležitému mezníku – dítě si uvědomuje svou vlastní osobnost a její možnosti. Možná si vybavíte větu „já sám“ nebo „já chci“, kterou vaše batole neustále opakuje. Najednou dítě ztrácí závislost na ostatních a začíná se samo prosazovat. Tato tendence je navíc podporována jistotou, že má zázemí, kam se může v případě potíží vrátit. Pokud by mu tento pocit jistoty chyběl, k takovému chování by se neodhodlalo.

S vědomím vlastní osobnosti přichází také negativismus, který psychologové popisují jako projev nezralé dětské vůle. Projevuje se v podstatě tak, že dítě požaduje vždy opak než jeho okolí – např. rodič. Je úplně jedno, jakou variantu prosazuje, důležité je, že může experimentovat se svou nově nabitou vůlí, což ho samo o sobě uspokojuje. Děti v tomto věku však ještě nedokáží posoudit situaci a odhadnout důsledky svého jednání, také nemají schopnost autoregulace, což s jejich celkovou nezralostí často zapříčiní neadekvátní chování. Tyto projevy vůle dítěti pomáhají vymezit svou novou pozici ve světě a ověřit vlastní možnosti a limity. Získá informace o míře vlastní svobody a naopak zjistí, kde začínají platit pravidla a omezení. To je velmi důležité pro celý jeho další život. Jak se tedy jako rodič postavit k tomuto vývojovému období?

Jak to vypadá v praxi

Teorie je jedna věc, v praxi je ale i pro dospělého občas těžké udržet své emoce na uzdě, obzvlášť pokud se zrovna potýká s dítětem v období vzdoru. Je důležité si uvědomit, že váš potomek se vám nesnaží záměrně přivodit šediny, on si jen zkrátka nemůže pomoct. S jeho malým tělíčkem zrovna šijí všichni čerti a ve svém věku ještě není schopen veškeré své emoce zpracovat, pustí je proto ven. A to jsou pak ty okamžiky, kdy se na vás ve frontě v supermarketu všichni otáčejí, zatímco vaše dítě leží na podlaze a vztekle buší pěstičkami o zem. Důležité je se v takových chvílích vykašlat na ostatní a nereagovat tak, abyste si získali nějaké sympatie.

Hlavně buďte trpěliví

„Dobří rádcové“ ve vašem okolí vám možná budou tvrdit, že vaše dítě je jen rozmazlené, a pokud ho v podobných situacích náležitě nezpacifikujete, přeroste vám za chvíli přes hlavu. Kdo však toto období zažil, tak moc dobře ví, že po zlém to s dětmi v období vzdoru rozhodně nejde. Naopak. Doporučuji se nejprve zhluboka nadechnout a až poté jednat. Zůstat v klidu je pravidlo číslo jedna. Nejlepší je pokusit se odvést pozornost dítěte jinam. Pokud je například problém v tom, že dítě chce jít na opačnou stranu, než máte namířeno vy, zkuste ho na něco nalákat. Pozitivní motivace sice stojí rodiče velké úsilí, je to ale to jediné, co doopravdy funguje. Zkuste si stanovit režim odměn a naučte své dítě, že nejprve se musí podvolit vašemu programu a teprve poté, za odměnu, může zvolit aktivitu samo. Chovejte se tak, abyste byli dítěti dobrým příkladem, v tomto věku se totiž děti učí hlavně nápodobou. Rozhodně se vyhněte fyzickým trestům a odmítání a zkuste se naopak vcítit do toho malého človíčka, který možná zrovna neví, co si se všemi těmi emocemi počít. Vaše otevřená náruč a pochopení by měly být stále k dispozici. A nezapomeňte, že komunikace je důležitá – neustálé vyjednávání a vysvětlování je klíčem k úspěchu.

Hranice jsou důležité

To ale samozřejmě neznamená, že neexistují určité meze. Nastavení hranic je pro dítě stejně důležité jako láskyplná náruč rodičů, protože mu přináší pocit jistoty, že ví, kde jeho svobodná vůle končí. Rozhodně si proto stanovte nějaká pravidla, přes která zkrátka nejede vlak. Ta musejí být jednoduchá a srozumitelná, aby se jimi dítě zvládlo řídit, rozhodně není vhodné je často měnit.

Období vzdoru bývá velkým strašákem všech rodičů, pokud ale zjistíte, jak na něj, dá se v klidu zvládnout. A nezapomeňte, že jednoho rána se probudíte a v dětské postýlce najdete zase toho usměvavého andílka… Možná to však pár let potrvá.