Kojíš ještě? A jak dlouho jsi kojila?? Také vám při těchto otázkách vstávají hrůzou vlasy na hlavě? Pokud patříte mezi ženy, které kojit moc chtěly, ale bohužel jim to nebylo dopřáno, možná ve vás tyto otázky vyvolávají dokonce daleko silnější emoce. Každá maminka si nese nějaký kojící příběh a já se v dnešní článku podělím o ten svůj.
Sdílej článek
Na svou laktační poradkyni, která mě před lety vysvobodila z kojícího pekla, nikdy nezapomenu. Její úžasná aura okamžitě uklidnila mě i mého syna. Nejen, že nám pomohla se správným přisátím a navedla mě, jak se od odsávání pomalu navrátit zpět k plnému kojení, to nejúžasnější, co pro mě udělala bylo, že mě v klidu vyslechla, politovala, uklidnila a projevila neuvěřitelnou účast a soucit, jaký jen tak někdo projevit nedovede. Přestože ona sama měla porodní příběh daleko bolestivější než já, dodala mi obrovskou dávku pochopení a podpory. A to bylo ono. To je totiž to, co každá žena po prvním porodu potřebuje. To, aby ji někdo řekl, jak je úžasná, silná a statečná, a jak skvěle si vede. Moje zachránkyně nás navštívila jen jednou, za to mi ale ještě několik týdnů dělala telefonickou podporu a úžasně se o nás zajímala. Budu jí za to navždy vděčná.
Po tom, co se mé bradavky zahojily a vše si sedlo, jsem mohla se konečně oddávat požitkům z kojení. Bohužel se ale žádné stavy blaženosti nedostavily. Kojení jsem si zkrátka užívat nedokázala. Nikdy to pro mě nebylo moc pohodlné, rozčilovalo mě, jak dlouho to trvá, v létě na něj bylo moc horko a v zimě zase moc zima a dělat to na veřejnosti byl vždycky spíš stres. Vlastně mi ani tak nevadilo, že by mě mohl někdo vidět odhalenou, spíš mě stresovalo, že někoho pohorším, nebo to kolemjdoucí odsoudí jako nevhodné, či dokonce nechutné.
Vzhledem k mému vlažnému vztahu ke kojení mě tady ani tak moc nemrzelo, když jsem ho po osmi měsících musela kvůli potravinovým intolerancím syna ukončit. Několik měsíců jsem dokonce bojovala s dietami, nakonec jsem ale usoudila, že nám bude všem líp s umělým mlékem. Když to tak zpětně vidím, osm měsíců není zas až tak málo a vlastně jsem na sebe pyšná, jak dlouho jsem svému dítěti vydržela dávat to nejlepší ze sebe. Protože já věřím, že kojení je to nejlepší, co pro miminko může být, není to vždy ale tak jednoduché a často to není zadarmo.
Když jsem se proto chystala k druhému porodu, věděla jsem, že kojení možná není má nejoblíbenější část mateřství, jednoznačně k němu ale patří a já udělám maximum, abych ho i svému druhému synovi dopřála. Tak trochu jsem si navíc myslela, že coby vysloužilá matka nebudu mít s kojením tentokrát už žádný problém a vše půjde jako po másle…
Pokračování příště…
