Kojíš ještě? A jak dlouho jsi kojila?? Také vám při těchto otázkách vstávají hrůzou vlasy na hlavě? Pokud patříte mezi ženy, které kojit moc chtěly, ale bohužel jim to nebylo dopřáno, možná ve vás tyto otázky vyvolávají dokonce daleko silnější emoce. Každá maminka si nese nějaký kojící příběh a já se v dnešní článku podělím o ten svůj.
Sdílej článek
Po druhém porodu bylo všechno o dost jednodušší než napoprvé. Věděla jsem už jak miminko přebalit, převléknout, vykoupat, pochovat, uklidnit, uspat a byla jsem si v péči o něj jistá v kramflecích. Bohužel mě ale i tak něco překvapilo. Jak už asi tušíte, bylo to zase to kojení. Přesto, že jsem měla mezi dětmi věkový rozdíl pouze necelé dva roky a vše ohledně péče o novorozence jsem si detailně pamatovala, mé bradavky zřejmě všechno zapomněly. Ta známá bolest byla opět tu a prsa si na kojení musela postupně zvykat stejně, jako tomu bylo poprvé. Navíc se mi mléko i přes pravidelné přikládání spustilo opět až čtvrtý den po porodu, takže v porodnici zase došlo na přikrmování. Tentokrát už jsem se z toho ale nehroutila, protože jsem věděla, že postupně se zase krásně rozkojím a všechno dobře dopadne. A taky dopadlo, ihned po návratu z porodnice se laktace pěkně nastartovala a syn byl plně kojený a dobře prospíval. Bradavky jsem tentokrát opečovávala s tou největší snahou a pílí a obešli jsme se dokonce bez odsávačky. Všechno bylo zkrátka zalité sluncem, až do chvíle, kdy se dostavil první zánět prsu.
Kdo někdy zažil ucpané mlékovody a záněty prsu, určitě si vzpomene na tu ukrutnou bolest. A co hůř, když se tyto stavy opakují co měsíc a vy ležíte doma s horečkami a antibiotiky, zatímco se máte starat o dvě malé děti, a není tu nikdo, kdy by vám mohl pomoci. Tomu se říká zoufalství. Nevím už přesně, jestli to byly opakující se záněty, nebo něco jiného, co mě přivedlo k myšlence ukončit kojení tentokrát už v půl roce věku syna. Nicméně jsem kojila stále méně a méně a postupně zaváděla umělé mlíčko až jsem nakonec kojení zkrátka ukončila. A musím říct, že se mi po psychické stránce docela dost ulevilo. Hladina hormonů se srovnala a bylo mi dobře. Žádné záněty a co víc, konečně se mi vrátila chuť na intimnosti, která mě v těhotenství opustila, takže ukončení kojení pomohlo hlavně mému manželství. Trošku jsem se obávala, jak bude reagovat náš pediatr, až mu na další kontrole sdělím, že již nekojím, ale naštěstí máme úžasnou paní doktorku, která mi do mého rozhodnutí absolutně nemluvila.
Syn naštěstí okolo ukončení kojení nedělal žádné problémy a plynule přešel na umělé mlíčko, které mu chutná doteď. Jedna věc mi ale ohledně našeho, jak by někdo možná řekl „předčasného“ odstavení, stále vrtá hlavou…
Pokračování příště…
