Holanďani to podcenili, říká česká maminka žijící v Nizozemsku.
Sdílej článek
Maminka Helena žije už 10 let v Nizozemsku se svým přítelem a dvěma dětmi. Miluje dobré jídlo, fotografování, cestování, dobré knihy a filmy. Na svém instagramovém účtu se věnuje především vytváření veganských receptů a zaznamenává život právě v Holandsku. To, jak se srovnává se současnou koronavirovou situací, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
Jak ses cítila, když jsi se dozvěděla o novém koronaviru? Co ti proběhlo hlavou?
Hlavou mi proběhlo hlavně to, že to bude hodně velký problém. Ať už ze zdravotního hlediska, společenského či ekonomického. Dostala jsem šílený strach. Celá naše rodina je rozdělená v pěti zemích, což je Holandsko, Anglie, Turecko, Německo a Česká republika. Mám babičku, které je 74 let a žije sama. Představa, že onemocní, a já za ní nebudu moci, je naprosto šílená.
Žiješ v Holandsku, jak se situace vyvíjí? Myslíš, že vláda občany dostatečně informovala o možných hrozbách?
Jsem přesvědčená, že ne. Situaci velmi podcenili a veškerá opatření přišla opravdu pozdě. Zatímco Česko a ostatní státy vyhlašovaly nouzový stav, zavíraly hranice a lidé, kteří se vrátili z rizikových zemí byli v karanténě, holandský premiér prohlašoval, že nic nehrozí, školy zavírat nebudeme, hlavně si umývejte ruce. Pak po týdnu pod obrovským nátlakem rodičů školy zavřel, následovaly restaurace a zákaz veřejných akcí.
Na začátku března ze vracelo tisíce Holanďanů z Itálie, Číny a Íránu, a mohli jít normálně do práce, pokud neměli žádné příznaky. Ačkoliv celý svět věděl, že inkubační doba je až čtrnáct dní. Holandské úřady tvrdily, že pokud nemáte horečku, nejste pro okolí žádná hrozba. Holandský premiér Mark Rutte dokonce prohlásil, že nic dalšího podnikat nebudou, že chce, aby se nakazila co největší část populace v rámci vybudováni komunitní imunity.
Jaká je u vás teď situace?
K 27. březnu bylo 8603 nakažených a 546 lidí zemřelo (pozn. redakce: k 2. 4. bylo nakažených 13 696 a 1 175 lidí zemřelo). Školy, školky, jesle a pohostinství zavřené jsou, ale nouzový stav není, zavřené hranice taky ne. (pozn. redakce: k 2. 4. byly všechny školy i restaurace zavřeny, je omezeno i vycházení ven. Restrikce mají platit až do 28. 4. 2020.) Roušky nenosí vůbec nikdo, my je nosíme, ačkoliv na nás okolí kouká jako na tikající bombu.
Ačkoliv vláda opakuje, ať lidé chodí jen na ta nejnutnější místa, hřiště jsou plná dětí, stejně tak města, ještě před pár dny byly nacpané i obchody s oblečením. Holanďané i přes zákaz otevřeli tržiště, kde byly stovky lidí, když se jich reportér ptal, proč nejsou doma, řekli, že život přece musí jít dál.
Změnili jste nějak fungování domácnosti?
Naprosto. Můj přítel musí do práce, takže jsem na všechno sama, obě děti mám celé dny doma, staršímu je 9 let, chodí do třetí třídy, takže dostal ze školy spoustu materiálu a učíme se každý den pět hodin doma. Je to náročné, ale zatím to zvládáme.
Jsme zvyklí být celé dny venku s kamarády, máme různé kroužky a najednou to nejde. Jsem ale ráda, že to děti berou sportovně, mnohem lépe než já, někdy se musím zavírat na záchodě, abych byla alespoň chvilku sama a nehráblo mi.
Přehodnotila jsi nějak svůj dosavadní způsob života vzhledem k aktuální situaci?
Jsem hodně vděčný člověk. Mám deník, kde si každý den hned po probuzení napíšu tři věci, za které jsem vděčná. Neberu věci automaticky, tohle je ale úplně jiný level. Ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu v situaci, kdy si nebudu moct zajít do kavárny, s dětmi na zmrzlinu a na hřiště nebo třeba s kamarádkou na oběd.
Máš nějaké tipy na zkrácení času doma s dětmi?
Kromě učení do školy si hrajeme, čteme spoustu knížek, kreslíme, tančíme, vaříme, pečeme, skáčeme na zahradě na trampolíně. Hrajeme hry, děti milují kostky, Člověče nezlob se a pexeso. Taky se chystám nasadit bylinky a rajčata, už se nemůžu vymlouvat, že na to nemám čas. ?
Učíš teď syna doma, jak funguje vaše domácí vzdělávání?
Máme nastavený pevný režim, začínáme jako ve škole, v 8:30. Hodinu syn píše, hodinu čte. V 10:30 máme svačinu, potom hodina aktivity venku: skáčeme na trampolíně nebo hrajeme třeba fotbal. Od 12:00 do 13:00 děláme to, co ho zrovna zajímá – encyklopedie nebo nějaký dokument. Následuje oběd a zhruba od 14 do 15 hodin pracuje na počítači ve školním programu – holandština, gramatika, poslech, počítání. Pak končíme a jdeme si hrát, číst, nebo na co mají děti náladu.
_tip_
