Dětská rádia na Pigy.cz

Linda Martišková: Příběhy zrození jsou prostorem, kde ženy mohou najít podporu I.

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Linda Martišková byla vždy aktivní, podnikavou a kreativní ženou, kterou bavilo vytvářet vlastní projekty. S mateřstvím přišla nová vlna nápadů, a tak vznikl podcast Příběhy zrození, který má za sebou úspěšnou první sérii a v současnosti vzniká jeho pokračovaní.

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

S Lindou jsme si povídaly o podcastu, ale také o dalších ambicích, o potřebě vytvářet věci spontánně a také o terapeutické síle sdílením.

Původním povoláním jste grafička, ale zároveň nezávislá podnikatelka, lektorka, digitální nomádka a navíc vášnivá cestovatelka… Jak jste se vlastně dostala k podcastování?

Nejdříve jsem byla vášnivá posluchačka podcastů a vždycky mě taková práce se zvukem lákala. Už jako malá jsem chodila do dramaťáku a hrála jsem si na šmoulí rádio. Můj kamarád měl cestovatelský podcast Travel bible a jemu jsem se svěřila, že to byl můj dětský sen a on mi řekl: „Proč pro nás něco nenatočíš?“ A tak jsem natočila dva díly. S manželem jsme měli to štěstí, že jsme oba pracovali online, takže jsme mohli hodně cestovat a vidět kus světa, ještě předtím, než se nám narodilo miminko. Nahrávání jsem propadla a věděla, že si potřebuji založit nějaký vlastní kanál, a tak vznikl podcast Podle sebe a o dva roky později Příběhy zrození.

K tomu, abyste začala nahrávat Příběhy zrození, jste nejprve potřebovala osobní zkušenost s mateřstvím a porodem?

Přesně tak. Myslím, že bez toho by ani nevznikly. Začala jsem na Příbězích pracovat asi sedm měsíců po porodu. Pocítila jsem takový závan energie a měla jsem chuť něco dělat.

Jakým způsobem jste začala oslovovat ženy na nahrávání? Čerpala jste z počátku hodně z řad svým známých a kamarádek?

Na začátku jsem to oznámila na své sociální sítě a je pravda, že se mi nejdříve ozývaly známé, ale velmi rychle se to začalo rozšiřovat a po první sérii už mi píší pouze lidé, které vůbec neznám.

Pravděpodobně se vám ozývají takové ženy, které mají na těhotenství a porod buďto extrémně dobré, nebo extrémně špatné vzpomínky? Bude těžší přilákat ty, které nepatří ani do jednoho z těch extrémů.

Ženy z Příběhů určitě spojuje snaha a touha jiné ženy podpořit. Některé v sobě mají určitou bojovnost a cítí se ublíženě, ať už ze strany lékařského personálu nebo i jinak. Nicméně i přes to ublížení a bolest je v nich veliká touha další ženy svým způsobem zachránit, aby se jim třeba nedělo to samé, a proto mají potřebu svůj příběh sdílet.

Máte nějaký oblíbený díl?

Asi hned ten první s Lucií Henychovou, protože ona rodila třikrát a pokaždé byla blíže porodu podle sebe. Nevzdala to po první šílené zkušenosti a šla do toho dál, až se jí to nakonec povedlo. Má můj veliký obdiv.

Jaká jste měla na počátku očekávání?  Kladla jste si nějaké cíle?

Asi bych lhala, kdybych řekla, že jsem nějaké cíle nebo sny neměla, ale asi díky tomu, že to nebyl můj první projekt a měla jsem tedy již určité zkušenosti, jsem k tomu přistupovala hodně s lehkostí. Řekla jsem si: „Tak já to prostě zkusím a uvidím, jestli o to bude zájem.“

A v současnosti chystáte druhou sérii podcastu. Bude mít stejný formát jako ta první-tedy deset rozhovorů se ženami o jejich cestě za miminkem a pár bonusových dílů?

Vlastně nevím. Určitě je dobré dát si nějaký cíl, co bych chtěla zvládnout, ale zároveň si nechávám prostor pro nějaké spontánní nápady. Také se snažím reagovat na to, co se ke mně dostane od posluchačů, nebo na aktuální dění ve společnosti. Třeba když se v říjnu opět schylovalo k nějakým omezením v porodnicích kvůli pandemii, natočila jsem k tomu dva díly: Porod v době covidové a rozhovor s dulou Aničkou Kohoutovou o přípravě na porod v této složité době.

Určitou spontánnost bych si ráda ponechala i při tvorbě druhé řady. Minimálně deset epizod bych ale určitě natočit chtěla a jestli mě v průběhu napadne nějaký bonus, který bych ráda přinesla, tak to udělám. Třeba včera jsem natáčela rozhovor s psycholožkou o poporodním traumatu a vůbec o prvním společném roku ženy a miminka. Je pro mě důležité věci vytvářet svobodně a spontánně, protože pak mám pocit, že dávají smysl.

Jedním z bonusových dílů a zároveň ten poslední první série je váš osobní příběh.  V něm přiznáváte, že nějakou dobu trvalo, než jste byla sama schopná se o své zážitky podělit. Nebyly tedy celé Příběhy zrození pro vás určitým druhem terapie?

Určitě ano. Myslím, že při poslechu každého příběhu si zároveň přehrávám ten svůj osobní a snad si tím léčím třeba i nějaké své bolístky, které ale už cítím podstatně méně. Vlastně jsme na to narazily i včera při rozhovoru s paní psycholožkou, jak je důležité ty vlastní zkušenosti sdílet, když žena vypráví svůj příběh nahlas a a má druhou stranu, která jí naslouchá a nijak ji nehodnotí a nepodsouvá své přesvědčení. Zažít to laskavé přijetí toho příběhu může mít pro ženu velmi terapeutický efekt. Osobně mám pocit, že přesně to se stalo mě.

Druhou část rozhovoru přineseme už zítra.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

    [recaptcha id:contactRecaptcha]

    Sdílej článek

    Povězte nám svůj názor