Linda Martišková byla vždy aktivní, podnikavou a kreativní ženou, kterou bavilo vytvářet vlastní projekty. S mateřstvím přišla nová vlna nápadů, a tak vznikl podcast Příběhy zrození, který má za sebou úspěšnou první sérii a v současnosti vzniká jeho pokračovaní.
Sdílej článek
V první části rozhovoru jsme si s Lindou povídaly především o tom, jak Příběhy zrození vznikly. Dnes pokračujeme plány a vizemi do budoucna.
Bude se druhá série něčím zásadně lišit od té první?
Myslím si, že ano. Když se ohlédnu za těmi deseti epizodami v první sérii, tak jsou si v něčem velmi podobné. Možná je to užším výběrem, ze kterého jsem mohla volit, s kým rozhovor natočím. Teď mám výběr mnohem větší, takže se to snažím nakombinovat, aby tam bylo širší spektrum příběhů.
Mluvila jste o rozhovoru s psycholožkou. Chystáte se oslovit i další odborníky? Co třeba nějakého lékaře?
Vždy budu ráda, když se Příběhy obohatí o nějaký odborný pohled, ale oslovit na rozhovor lékaře mě popravdě nenapadlo, nicméně ani tomu se nebráním. V Příbězích se snažím vytvořit prostor, ve kterém je místo pro všechny, kdo respektují, že se v něm ženy mají cítit podpořené. Takže pokud toto nějaký lékař nebo jiný odborník splní, pak by to bylo skvělé a určitě je v podcastu jako hosty uvítám.
Máte nějakou konkrétní představu na co byste se v Příbězích zrození chtěla v budoucnu zaměřit?
Úplně nejvíce by se mi líbilo, kdybych třeba za dva roky měla nasbíraných 200 příběhů. Vím, že je to velice ambiciózní plán, když jich teď mám jedenáct i s tím mým. Když nyní sestavuji rozhovory se ženami pro druhou řadu, tak se snažím vybírat témata, které nezazněla v té první. Když se mi ozve žena s tématem, který v podcastu ještě nezazněl, tak si ten její příběh většinou vyberu, protože se snažím o nějakou pestrost. Pro druhou sérii mám zatím natočené čtyři rozhovory. Například vyprávění ženy, která měla akutní císařský řez, kdy málem přišla o život. Takto extrémní příběh jsem v podcastu doposud neměla a musím se přiznat, že pro mě nebylo lehké si ho vyslechnout. Dále se například chystám na rozhovor o zamlklém těhotenství.
A z těch pozitivnějších témat?
Moc ráda natáčím vyprávění o porodech v jiných zemích, a tak chystám rozhovor se ženou, která rodila v Rakousku se svou asistentkou, což mi přijde velmi inspirativní. Je pravda, že ženy v Česku a na Slovensku z toho mohou spíš jen čerpat inspiraci do budoucna. Je důležité slyšet, jak to v okolních zemích funguje a jak by to třeba někdy mohlo fungovat u nás.
Máte ambice, že by Příběhy zrození mohly začít hýbat zajetým systémem v českém porodnictví?
Určitě ano. Nejdříve jsem se tomu dost bránila a nějaké ambice dělat osvětu jsem vůbec neměla, ale když jsem viděla, jakým způsobem Příběhy vznikají a co se vlastně odehrává, tak mi došlo, že se ta osvěta děje a že je to naprosto skvělé. Doufám, že to pomůže a pevně věřím, že až třeba budu rodit podruhé nebo potřetí, tak už to v porodnictví zase bude jiné. Vím, že je tady mnohaletá snaha mnoha organizací, takže je můj postoj asi lehce naivní, ale Příběhy zrození ve mně budí naději v lepší zítřky. Třebaže se toho dočkají až naše dcery.
