Od batolecího období až po nástup do školky jsme žili v naprosté pohodě. Náš malý originál dělal den ode dne pokroky a my překypovali štěstím. Měl sice zvláštní záliby, ale choval se jako každé jiné dítě. Krásně se rozmluvil a byl rád mezi dětmi. Změna nastala během prvního roku docházky do školky. Tehdy jsme si poprvé uvědomili, že je před námi náročná etapa.
Sdílej článek
Podivné koníčky. Někdy až obsese
Během předškolních let se nám doma vystřídala období vlaků, železničních přejezdů, větrných elektráren a robotických vysavačů. Možná si říkáte, že to není nic neobvyklého. Vždyť jde o malého kluka. Zatímco ostatní děti si hrály venku na hřišti, my se synem doma tvořili železniční přejezdy a stále dokola jsme vymýšleli nové a nové prototypy. Únavný kolotoč, z něhož se nedalo vystoupit.
Problémy s chováním v dětském kolektivu
Syn se vždy cítil komfortně v menší skupince dětí. Měl jednoho vyvoleného kamaráda, o kterého se nechtěl s nikým dělit. Hodně žárlil, když si kamarád našel dalšího parťáka. Do kolektivních aktivit ve školce se zapojoval jen sporadicky, hrál si sám. Až mezi pátým a šestým rokem si školku začal konečně trochu užívat. Nicméně problémy v sociálních dovednostech se projevovaly čím dál více. Jak rostl, začal také zaostávat v pohybových schopnostech. Oproti vrstevníkům špatně běhal, skákal, neudržel rovnováhu, jeho hrubá motorika by se dala popsat jako těžkopádná. I dnes, kdy je mu téměř osm let, běhá pomaleji než jeho pětiletá sestra. Je překvapivé, že vždy velmi dobře komunikoval s dospělými. S učitelkami nebo s rodiči kamarádů dokázal vést barvitou konverzaci. Překvapoval slovní zásobou, znalostmi a logickým uvažováním.
První výlet do pedagogicko-psychologické poradny
V průběhu prvního školního roku ve školce paní učitelka doporučila návštěvu pedagogicko-psychologické poradny. Synovi byly tehdy necelé 4 roky. Využili jsme služeb jedné pražské poradny, kde podstoupil vyšetření u klinické psycholožky. Nejprve si spolu jen povídali, poté musel nakreslit obrázek na dané téma, a nakonec s ním prošla dotazník pro předškolní děti. Na doporučení psycholožky jsme navštívili i neurologa, který potvrdil diagnózu ADHD. V poradně jsme pak obdrželi doporučené postupy, kterými se měly řídit i učitelky ve školce.
Jak pracovat s předškolákem s ADHD
1/ Úkoly a činnosti je nutné zadávat postupně, na etapy
Dítě má problém si zapamatovat delší sekvenci kroků. Jeho pozornost odbíhá jinam, a tak nepostřehne vše, co má udělat. V polovině práce neví, jak má pokračovat, nebo co se po něm chtělo. Skrze tělesný neklid, který často ADHD doprovází, potřebuje při práci dělat přestávky. Je dobré dítě občas nechat vstát od stolu, aby se prošlo nebo si na chvíli pohrálo.
2/ Oční kontakt, klidné prostředí s minimem podnětů k rozptýlení
Při komunikaci pomáhá navázat oční kontakt, případně vzít za ruku nebo kolem ramen, abyste se ujistili, že vás dítě vnímá. Nejhorší je pro tyto děti právě humbuk ve větší skupině žáků, kde učitelka ve snaze všechny děti překřičet, hlasitě mluví na celou třídu. Dítě s ADHD nemá šanci nic pochytit. Představte si to jako kdybyste měli na koncertě rockové kapely poslouchat zároveň pokyny kuchaře na kurzu vaření, který vám vysvětluje postup přípravy jídla. Dítě s ADHD dokáže rozptýlit i úplná maličkost.
3/ Dejte mu dostatek času
Handicapem moderní doby je neustály spěch a požadavky na výkon. To však vůbec nezapadá do světa, ve kterém žije dítě s poruchou pozornosti. Snažte se nespěchat a nevyvíjet na dítě nátlak. Je pro něj mnohem složitější stihnout úkol v časové tísni, obzvlášť pokud jde o tvoření, grafomotorická cvičení a podobně.
4/ Odměňovat, motivovat a hodně chválit
Pro výchovu správných návyků je potřeba dítě odměňovat a podporovat pozitivní (žádoucí) chování a jednání. S kritikou buďte opatrní. Je samozřejmé, že dítě nemůže být za všech okolností vychvalováno do nebe. Pochvala, odměna a správná motivace jsou však cennými nástroji a postupy, jak u dítěte dosáhnout požadovaných dovedností a chování.
5/ Dostatek pohybu, cviky na rovnováhu a koordinaci
Děti s poruchou pozornosti mívají častěji problémy s jemnou a hrubou motorikou. Kolektivní sporty pro ně nejsou tou správnou volbou. Běžné pohybové aktivity jako pobyt na dětském hřišti nebo v přírodním terénu však mohou významně pomoci. Se synem jsem chodila i k fyzioterapeutce, která se zaměřovala na střed těla, rovnovážné cviky a koordinaci pohybů. Jemnou motoriku lze trénovat navlíkáním korálků, tvořením z modelíny nebo například lepením mozaiky.
6/ Spánková hygiena, omezení cukrů a rybí tuk
Děti s ADHD bývají více vznětlivé, přecitlivělé a náladové, někdy až impulzivní. Nezbývá vám, než se s tím naučit žít. Není v jejich silách tyto emoce, někdy až frustraci, odstranit. Často to právě způsobuje uvědomění si, že něco nezvládají jako ostatní. Dbejte na dostatek spánku a omezte dítěti konzumaci sladkostí a nápojů obsahujících cukr. Odborníci také doporučují podávat kvalitní rybí tuk. Poraďte se v lékárně, na trhu je několik produktů, které mohou příznivě ovlivnit schopnost koncentrace.
Závěrem nezbývá než dodat, že dítě s ADHD je pořád jen dítě. Zlobí, je hravé, je citlivé a vymýšlí neplechu. Někdy může být těžké od sebe odlišit běžné chování malého dítěte a projevy poruchy pozornosti. Vám i dítěti hodně pomůže, když se naučíte na některé věci nereagovat a udržíte vaše nervy na uzdě. Někdy je to náročné, často vás to srazí na kolena. Proto myslete i na sebe a pečujte o svou psychikou pohodu, protože dítě potřebuje především vaši oporu a pochopení.
