Příchod miminka na svět je všeobecně vnímaný jako radostná událost, tak proč ho někdy provází trápení v podobě porodního traumatu? Jak takové trauma vzniká? A lze mu nějak předejít? Zeptala jsem se porodní asistentky a psycholožky Kristiny Zemánkové, která ve své praxi mimo jiné pomáhá lidem s překonáním porodních traumat.
Sdílej článek
Jak byste porodní trauma definovala a co je jeho nejčastější příčinou?
Trauma je jinými slovy zranění. A může být jak fyzické, tak i psychické. Může to být například zranění porodních cest vzniklé při porodu, ale také jím mohou být psychické potíže, které žena zažívá v důsledku porodního prožitku. Psychické trauma vzniká jako důsledek traumatické zkušenosti, tedy takového zážitku, který přesahuje naši běžnou zkušenost svou intenzitou či okolnostmi. Většinou je takový zážitek provázen pocity strachu o život svůj nebo svých blízkých (v případě porodu o život miminka nebo v případě muže u porodu strach o život milované ženy a dítěte – ano, porodní trauma mohou mít i muži). Dále zde hraje roli pocit ztráty kontroly nad situací způsobený tím, co se děje s ženiným tělem nebo s dítětem. Trauma je spojeno s osobním významem, který situaci přikládáme. Traumatická může být ztráta, a to nejenom ve smyslu smrti, ale také ve smyslu ztráty iluzí, víry ve své schopnosti porodit dítě, ztráta důvěry v muže, který ženu z jejího pohledu při porodu neuchránil před nechtěnými zásahy ze strany zdravotníků (např. nástřihu hráze) apod.
Předpokládám, že ve své praxi častěji pracujete se ženami, které nějaké porodní trauma prožily, ale chodí za vámi i takové ženy, které se dopředu obávají, že by ho mohly prodělat?
Ano, ve své praxi se setkávám i se ženami, které trauma předjímají. Objevuje se u nich tak zvaná anticipační úzkost. Ta vzniká v důsledku obav, které pramení například z historek, které žena slyšela nebo četla na internetu. Z rodinné porodní historie, kdy se někdy dědí z generace na generaci děsivé historky o tom, jak šílený porod měla prababička, a podobně. Ale častěji se setkávám se ženami, které se traumatu obávají na základě svých zkušeností se svým prvním porodem. Bojí se znovu otěhotnět nebo jsou těhotné a chtějí se vyhnout tomu, co se jim stalo minule.
Jak lze s těmito strachy pracovat? Jak se lze na porod nejlépe připravit, pokud se žena předem obává komplikací?
Ženy se mohou obávat komplikací třeba proto, že o nich četly v médiích, jako například, že bude mít miminko pupeční šňůru kolem krčku (mezi námi šňůru kolem krčku má asi každé 3–4 miminko a samo o sobě to ničemu nevadí). Doporučila bych o tom mluvit s někým, kdo opravdu rozumí fyziologii porodu a tomu, co je a není normální a bezpečné. Naše představa o porodech, daná velmi často vlivem velice zkresleného pohledu médií, je hodně vzdálená od toho, jak porod ve skutečnosti funguje. Takže pokud se žena bojí něčeho, co někde slyšela, pak je dobré tyhle mýty vyvracet a jemně ji směřovat k hledání důvěry v to, že porod ve skutečnosti funguje velice dobře a ke komplikacím dochází velice výjimečně. Zde mohou pomoci kvalitní knihy, osobně velmi ráda doporučuji Znovuzrozený porod od Michela Odenta a Hypnoporod od Marie Mongan. Skvělý na budování porodního sebevědomí může být dobrý předporodní kurz, tedy nějaký nezávislý objektivní. Velmi příjemné je také mluvit o porodu se ženami, které zažily hezký porod. Číst hezké porodní příběhy. Nebo třeba vidět dobrý film o porodech, zde nejraději doporučuji film Orgasmický porod.
A co ženy, které již trauma prožily během prvního porodu?
Zde už to chce komplexnější a odbornější péči. V takovém případě bych doporučila využít psychologických služeb. Spojit se s terapeutkou či terapeutem, kteří se zaměřují přímo na práci s porodním traumatem. Protože v této situaci je nejlepší příprava na porod a opečovat své porodní trauma z předchozího porodu.
Jak opečovat porodní trauma, co to vůbec znamená a u koho hledat pomoc, pokud máte strach, si přečtěte zítra v druhé části rozhovoru.
