A pak tu máme ještě jednu Ameriku! Věděli jste, že když máte miminko na břiše a mazlíte se, bolesti jako by nebyly? Že když máte novorozence tzv. skin to skin, nepotřebujete léky na bolest?
Sdílej článek
Od chvíle, co jsme spolu v podstatě nonstop přitulení, všechno je samozřejmé. Úplně jasné! I ta bolest! A to prosím pěkně bolest veškerá. V jizvě, ve zbytku těla včetně prsou, která se nalila přes míru, jsou popraskaná, rozcucaná do krve, později ostrupená, přitom se z nich kojí dál a dál, pořád a pořád… Ale když je mimino u mě, vím, co mám dělat, jak dýchat a ulevit si, jak nepříjemné přijmout, zpracovat, pustit. Instinktivně cítím, jak pečovat o něj i o sebe a vše jde jako po másle.
Skin to skin, libozvučný pojem, šťavnaté lákadlo pokrokových porodnic, highlight příruček pro porodní báby. Nicméně jeho opravdický rozměr a skutečný význam mi došel až třetí den po třetím porodu. Synek usnul na mém muži a muž pod ním. Spali svorně nečekaně dlouho. Nejdřív jsem pauzu od téměř nepřerušovaného kontaktu srdečně uvítala. Dala jsem si dlouhou sprchu, protáhla bolavá záda, namasírovala nalitá prsa, najedla se dosyta, v poklidu si došla na toaletu… a najednou nebylo co. Seděla jsem na posteli a přemýšlela, co s nečekaně nabytým časem. Číst si? Telka? A pak to přišlo. Rána z čistého nebe! Rozřezané břicho přišlo k sobě. Mučivá návštěva. Intenzitou nečekaná. Někdo by asi hned zazvonil, ať přinesou prášek. Já ne. Utlumit bolest pro mě znamená ošidit se o důležitá poselství. Sledovala jsem, co bude dál a čím dál dychtivěji vyhlížela moment, kdy se mládě probudí. S nepokrytou žádostivostí! A jakmile pouhým náznakem zavrnělo, šup s ním zpátky tam, kam patří. Na mou hruď! Jeho hebkost je léčivá. Jeho přítomnost konejšivá. Během chvíle jsem o jizvě zase nevěděla a slastně usnula. Stejně jako to nemluvně na mně. Stejně jako předtím můj muž pod ním.
A proto – vřelé díky pravěkému vynálezu skin to skin! Mocná čarodějka, která využívá silné chemie, díky které jsem si od operace nemusela říct o žádné léky na tišení bolestí. Zůstáváme propojeni, i když pupečník už dotepal. Tak dlouho jsem ho nepřetržitě nosila uvnitř, pod srdcem, teď pokračujeme dál, z druhé strany. A tak tlukot srdce slyší pořád.
