Řekla bych, že šestinedělí je jedním z nejzáhadnějších období života ženy. Před tím, než se rozhodnete mít děti, vám totiž nikdo neřekne, co oněch šest neděl po porodu vlastně představuje a co vás čeká. A vlastně je to možná i dobře, protože některé informace by nejspíš spolehlivě mohly zastoupit funkci antikoncepce…
Sdílej článek
Když byl synovi přesně jeden rok a já se z prvního porodu a nejistých začátků v roli matky konečně otřepala, rozhodli jsme se s manželem, že se pomalinku začneme pokoušet o druhé miminko. Ano, jsme šílenci… nepoučitelní, nepoučitelní šílenci: úspěch se k našemu velkému překvapení dostavil hned na poprvé a já tak byla krátce po prvním porodu zase v tom. Dovedete si představit kolikrát jsem za těch devět měsíců slyšela větu “A to bylo naschvál?” Já to raději přestala počítat.
Druhé těhotenství byl samozřejmě horor, protože péče o roční dítě dá jednomu zabrat, i když zrovna nenosí v břiše dalšího človíčka. O tom raději ale až jindy. Jak čas plynul, začala jsem se znovu připravovat na porod a období šestinedělí, tentokrát jsem už ale věděla, co mě čeká. A věděla jsem přesně, co budu potřebovat, co jsou naopak vyhozené peníze, komu si říct o jakou pomoc a jak zaúkolovat nejbližší rodinu. Ale hlavně, byla jsem psychicky v mnohem větší pohodě než napoprvé, protože už jsem byla máma.
Kdo má víc jak jedno dítě, dá mi určitě za pravdu, že rozdíl mezi prožíváním prvního poporodního období a těch dalších je skutečně obrovský. Druhý syn se narodil přirozeně a do náruče sebevědomé a vyrovnané ženy, která přesně věděla, jak ho nakojit, čím ho uklidnit a jak o něj pečovat. Pobyt v porodnici byl pro mě v podstatě na úrovni wellness prodlouženého víkendu. Takový odpočinek, když člověk pečuje o dítě, které mu nikam neutíká, stačí mu být v náručí a kojit se. Nemá milion otázek, nepotřebuje neustále nějakou aktivitu, stačí mu jen tak být a většinu dne prospí. Zkrátka nádhera. Tuto skutečnost jsem jako prvorodička ocenit tedy rozhodně nedokázala, není se ale čemu divit. Protože už jsem byla zvyklá, že 90% svého času trávím péčí o někoho jiného, nenastal pro mě po porodu žádný velký šok.
Ani po návratu domů do plného provozu mě nic nového nezaskočilo. Konečně jsem si šestinedělí v rámci možností užívala. Věděla jsem, že je to všechno jen dočasné – povolené bříško, krvácení, nalitá prsa, málo spánku. Vše se časem dá do pořádku. A s tímto uvědoměním se zkrátka k období šestinedělí přistupuje s mnohem větším nadhledem a pokorou. Péče o dvě malé děti samozřejmě byla náročná, člověk rázem pochopí i otřepanou frázi “jedno dítě, žádné dítě”, ale dá se to zvládnout, není totiž ani jiná možnost.
A co mě tedy má šestinedělí naučila? (pokračování příště)
